Povídka Cena prachu

Cena prachu - 3. část

10. dubna 2010 v 20:43 | Akumakirei

Tušit neznamená vědět.
Tušit neznamená znát.
Tušit znamená předvídat a prohrávat.

Co necítíš, to neexistuje. Tvůj pokoj je tvé království. Tvůj svět je ochránce. Nedovolí, aby ti někdo ublížil. Tvá bolest je i jeho bolestí.

Za mřížemi čas není. Nepočítají se za nimi minuty, nepočítají se hodiny, nepočítají se dny. Nemá to smysl.
Nic v tom světě nemá smysl. Když tělo opustí mysl, odpor se zhroutí. Není pták v kleci. Je klec v ptáku.

Cena prachu - 2. část

4. dubna 2010 v 23:09 | Akumakirei

Život není bolest.
Bolest je jen to, co jsme sami vytvořili.
Bolest je dcera života.

Když svět zčernal a slunce vystřídaly mraky. Neotáčet se a jít. Co necítíš, to není. Co necítíš, to neexistuje.

"Gino." Dveře se dokořán rozevřely, dovnitř vnikl pach vlhké chodby. Usmíval se, když se k ní přibližoval. Seděla na posteli, nehnutě ho pozorovala. Musel se držet, aby nejásal nahlas.
Pokus se zdařil.

Cena prachu - 1. část

28. března 2010 v 10:24 | Akumakirei


Abys mohl platit, musíš mít co dát.
Abys měl co dát, musíš se umět něčeho vzdát.
A umět se něčeho vzdát není hrdinství.

Nadechnout se a stát. Vydechnout a jít. Tak ji to učil. V jejích prvních dnech. Když svět zčernal a slunce vystřídaly mraky.

"Budeš nesmrtelná. Navždy mladá. Krásná. Proč nechceš přijmout?" Bílé prsty se jemně dotkly tmavých vlasů klečící ženy.
"Nesmrtelnost je žvást," procedila skrz zuby. Zrychleně dýchala. Nechtěla před ním ukazovat slabost, ale už nemohla. Nemohla. Její rána moc krvácela. Ztratila už příliš krve.
"Zlatíčko, proč bych ti lhal," ptal se tiše, jeho hlas jí připomínal zvonky rolniček.
Stejně zrádný jako ony.
 
 

Reklama