Originální tvorba

Život je změna

17. ledna 2016 v 20:24 | Akumakirei
Život je změna. Tak se to přece říká, ne? Když si ráno oblečete pro vás netypický rudý pulovr, udivenému okolí stačí jen nahlásit "život je změna", lidé si pomyslí své a všichni jsou spokojení. Někteří vás dokonce pochválí a postesknou si, že by také rádi svůj živůtek krapet obměnili, jen není čas, chuť a odvaha. Odvaha!
Stačí svůj zaběhlý stereotyp vyhodit z okna, zamávat mu na šťastnou cestu a místo klasického (většinou lidí propagovaného) televizního večera skočit pro barvu, štětku, noviny a vymalovat si pokoj třeba na žluto, nebo modro, šedo. Jen tak. Pro lepší pocit a pohodu.

Princezna

12. ledna 2016 v 1:47 | Akumakirei
Přehrabovala jsem se starými papíry a hledala jednu konkrétní věc, bohužel jsem ji nenašla. Místo ní jsem však našla doslova roztrhaný cár papíru s obsahem, u kterého snad i váhám nad svým autorstvím. Ale ano, nakonec bude moje (doufám). Jen to musí být snad ještě tak z roku 2008.
Je to krkolomný sloh vyjadřující jedinou smutnou myšlenku. Tak abych ji zase někde nezaložila a neztratila.
Styl jsem se pokusila mírně upravit. Navíc jsem skoro nic nepřidávala.

Princezna
Byla princezna, které řekli: "neplač!" Ale ona plakala dál.
Byla princezna, které řekli: "mluv!" Ale ona neřekla ani slovo.

Slečna bez slunce

26. listopadu 2015 v 23:12 | Akumakirei
Upozornění první: Je to hodně staré, asi šest let zpět.

Dobrý den, vítám vás! Že mě neznáte? Ale kdeže. Já znám přece vás, to musí stačit. A vy si za chvíli jistě taky vzpomenete. Sednete si za mnou na lavičku? Aha, radši postojíte. Nemusíte se bát, bába jako já nekouše, už nemám žádný svoje zuby. Jen to, prosím vás, nikde neroztrubujte!
Dnes je krásný den, že? Tak krásný, až mě to donutilo vylézt z baráku a jít se někam podívat. Akorát moje kosti už toho nezvládají tolik jako za mlada, musela jsem si jít odpočinout sem na lavičku. Baví mě pozorovat to hemžení kolem. Támhleten kluk, no vidíte ho přeci, támhleten kluk tedy včera zachránil malou holčičku, co spadla do jezírka. Hrdina, co? A támhle ta ženská, co jí spod kabátu čouhají červené šaty, tak ta před týdnem ukradla stopku v Nikalovský čtvrti. Víte, ona za to nemůže, je nemocná. Má úchylku na červený věci a neodolá, když nějaký takový uvidí.

Děsivá, ale má... Múza

19. ledna 2011 v 17:12 | Akumakirei
  Už zase stojí vedle mě. Vysoká, štíhlá, krásná. I když... jak můžu mluvit o její kráse. Pravou polovinu obličeje jí zakrývá bělostná maska z porcelánu. Nehybná. Chladná. Snad jen zelené oko, které na mně hledí otvorem v masce, jí dodává trochu lidskosti.

Motejl a já

14. listopadu 2009 v 17:18 | Akumakirei
Jen na okraj: Byla jsem přemluvena, ať sem dám. Možná to mělo zůstat někde ve složce v počítači a v mé paměti. Ale... nakonec to dávám sem.
Nedivte se zpracování. První osobě, ve které obvykle nepíšu a moc ráda ji nepoužívám, ani těm výrazům... pochopíte při čtení. A má to v sobě pointu. I když to tak nevypadá. Jen musíte trochu zauvažovat. Psala jsem... a psala, nevím, jak jsem na ten konec přišla. A možná je nesmyslný, ale - je tam. A tady na nic nehraju. Jestli chcete, přečtěte, jestli ne, nečtěte. Já to psala pro sebe a chci se s vámi o to podělit. Komu to nevyhovuje, ať se podívá na větu v článku pod tímto a zamyslí se.
Pěkné čtení.

Bojíš se tmy?

19. října 2009 v 20:42 | Akumakirei
Buch, buch, buch!
Těžká kladiva dopadala na kameny a snažila se zlomit jejich vůli.
Buch, buch, buch!
Všude okolo byl prach. Viděli jste ho, cítili... Šedivý, dusivý prach.
Buch, buch, křach!
Konečně. Skála praskla a dolů se svezlo trochu kamení. Drsné ruce plné mozolů odhodily kladivo a klín a sáhly po sutinách. Házely je do vozíku, který se pomalu plnil.
"Hejbněte sebou, kůže líný!" Lomem se rozlehl zvučný hlas strážce. Někteří vězni se otočili a probodli ho zlostným pohledem nebo alespoň prohodili pár hanlivých slov na jeho adresu... ale on ne. Vězeň číslo 45.

Máma

14. března 2009 v 19:51 | modrá-víla

Odžeň je pryč!

7. března 2009 v 22:24 | modrá-víla
Než začnete číst, pusťte si k tomu prosím tuhle písničku. Skladbu The Corspe Bride: The Piano Duet/Victor´s piano solo by London Music Works.

Modlitba psa

26. února 2009 v 17:15 | modrá-víla
Úkol do školy, který jsem nakonec nečetla. Třeba to aspoň oceníte vy.

Nesplněné přání

24. února 2009 v 18:46 | modrá-víla
Zadaná slova: pramínek vlasů, plaz, teplota, tlačit, naděje, falešný, hvězda
Drabble pro: MucQa
Splněno přesně 100 slov! (teda doufám, že jsem dobře počítala)

Šlo kuřátko do světa

17. února 2009 v 21:23 | modrá-víla
Tady by se hodil ďábelský smích typu muhehehe. Je to blbost, slabší povahy raději nečtěte. Téma zadané Kristinou z Belgie XD, tak tady je ten tvůj příběh. (Á jé, já ve škole dostanu.) Varování:Nechtějte číst původní verzi s kokotem. Prostě trapný a jak by řekl Shikamaru-otrava :)

Prchat je snadnější než žít

17. února 2009 v 19:09 | modrá-víla
Vždycky utíkala, ale zjistila, jak je bláhová. Před sebou samotným totiž utéct nemůžeme.

Střepy zrcadel

16. února 2009 v 21:03 | modrá-víla

Toto je zpověď jedné ženy, která si vypila svůj pohát trpkosti až do dna. Její život by se dal označit za jeden velký skandál. Možná vám tento příběh dodá na vaší pověrčivosti, možná vás jenom utvrdí v tom, že podobné věci jsou nesmysl. Ona by vás však poprosila, abyste si to alespoň přečetli. Přečetli a byli opatrní...opatrní ke všemu, co máte rádi.

Pomocná básnička

9. února 2009 v 17:15 | modrá-víla
Esmit potřebovala pomoct a já něco vyplodila. Nakonec stejně dala přednost jiné verzi, ale já se rozhodla, že když už jsem se s tím dělala a vymýšlela, tak to sem dám. První dva řádky složila Esmit. (zdroj:http://esmit.blog.cz/0812/poradte)

Když minuta překračuje druhou,
když Ty a já stoupáme vzhůru...
ruka se protne s rukou
a já se zas vrátím dolů.


Čas plyne jak proud v řece,
nezastavíš ho a nedotkneš se.
Sama po prohraném boji,
už ani neřekneš: "jsem v loji."

Raphael

8. února 2009 v 19:16 | modrá-víla
A nic vám sem nedám! Komentáře píše pár lidí, pokud tedy překonají sebe samu a ostatní ticho. Já bych fakt byla ráda aspoň za náznak, že jste to četli. Klidně tam napište jenom Četl jsem. a konec, ale prosím, napište něco, ať vím, že má někdo zájem. Děkuju.

Všichni vždycky říkali, že umí hezky kreslit, ale to bylo všechno. Nikoho by nikdy nenapadlo, že její obrazy budou vraždit.

Den schválností

6. února 2009 v 11:45 | modrá-víla
Zadaná slova: gel, celozrnost, mastnéé, Naruto, svetr a anakonda
(Bohužel nakonec ne drabble) pro: Nedvědovi p.,
Žánr: Pokus o vtip a jakousi parodii.

Šílená

30. ledna 2009 v 14:32 | modrá-víla
Skoro se to sem bojím dát, je to taková kravina. Vůbec mi to nemyslelo, prostě je to šílený. O těhle věcech by se ale nemělo žertovat, ani by se neměly zlehčovat.
Mě napadla Viktorka z Babičky, pak jiná postava a už jsem psala. Nějak jsem se potřebovala vypsat a... tak jsem vám to sem dala.


Spadlá hvězda

25. ledna 2009 v 13:49 | modrá-víla
To, co se klidně může stát...

Dračí hrad

24. ledna 2009 v 20:14 | modrá-víla
Před mnoha lety se stalo něco neočekávaného. Toto je jedna stará legenda, pro mnohé báchorka, ale přeci jen pravdivá...

Strach

22. ledna 2009 v 18:09 | modrá-víla
Je to jen takový "výkřik do tmy." Možná to není ani nějak moc srozumitelný.

 
 

Reklama