Jen tak

[5] Pane, a kterým očkem teď mrknete?

17. ledna 2009 v 22:32 | Akumakirei
Líbil se jí jeho úsměv. Ty uspěchané pozdravy, letmé pohledy, jeho nedbale učesané vlasy i to, jak si vyhrnoval rukávy košile k loktům. Jak se nedokázal rozloučit se svojí černou taškou a neustále ji vláčel v levé ruce. Jak si na poradách pohrával s klíči od auta pohozených na stole. Imponovala jí jeho suverenita, kterou ona nikdy neměla. Jeho chuť do života. Chtěla ji na chvíli pocítit na vlastní kůži. Nakonec ale vždycky jen skončila za oknem, kde skrz záclonu pozorovala, jak nasedá do auta; pak utvrzovala svůj mdlý odraz v zrcadle, že by si jí stejně asi nikdy nevšiml. A tak mu dál vařila kafe.

[4] Pomíjivost čísel života

6. června 2008 v 19:17 | Akumakirei
Z velikých lásek nezbylo nic, snad jen pár potrhaným obálek dopisů, duhových vzpomínek a jedno rostoucí ponaučení pod srdcem. Po letech přemýšlení a hledání si podala inzerát; Sylvie M., 34 let, svobodná. V hlavě jí výstražně blikalo otravné slovíčko stále.

[3] Pane... děkuji

24. května 2008 v 19:42 | Akumakirei
Potřeboval jen cítit, že není sám. Dodal jí jistotu, kterou tolik potřebovala; dokázala ho vzít za ruku a vytáhnout na slunce.

Potřebovala jen cítit, že není sama. Darovala mu úsměv a novou chuť do života, jelikož se stal oporou, kterou tolik potřebovala.

A tak se ze samoty poskládal celý jeden život, který už kdysi dávno odsoudili.

[30.3.2011]

[2] Haló, slečno, stůjte!

8. května 2008 v 21:39 | Akumakirei
Zatáhla; jemně to zapraskalo. Pak znovu. A znovu. Zatímco si rozčesávala dlouhé vlasy, pátrala očima v davu za oknem. Objímal se s Ní! Naštvaně mrskla hřeben do kouta a namotala si jeden pramen hustých vlasů na ukazováček. Otočil by se za ní, kdyby je měla taky tak světlé?

Zamyšleně si prohlížela lesklou krabičku slibující zázrak na poli krásy; hlavou jí běhaly obličeje přátel a blikavá slovíčka "neblázni". Všiml by si jí?

[1] Slečno, to je pro vás

29. dubna 2008 v 21:44 | Akumakirei
"Ze zajímavostí se rodí nesmysly," líčil jí a zaujatě přitom šermoval rukama. Bezmyšlenkovitě přikyvovala a visela na něm očima; byla ráda, že může poslouchat jeho hlas.

Na otázku proč ji opouští, jen nerudně zavrčel: "Protože mi nikdy neodporuješ." Tak pustila ucho jeho tašky a svěsila ruku podél těla. Mělo cenu prát se a vysvětlovat?
 
 

Reklama