Experimentální poezie

(Prostý občan)

9. března 2017 v 19:33 | Akumakirei
Až se někdy zeptáš, kdo jsem byl,
usměji se, než odpovím a obrátím
se k slunci vytesanému do skal
Němý svědek jsem byl,
______pozorovatel,
____________všudybyl

Stalo se ticho

20. února 2017 v 2:44 | Akumakirei
nebe je nemocné a padá nám do očí tam
v lese hlubokém postavy
stojí, jen stojí
nekráčí k nám
když padá nebe a oči slepnou

Pokácej strom

30. ledna 2017 v 19:28 | Akumakirei
Mám pokácet strom
co zpupně do výše se tyčí
k ničemu není
- jen všechno ničí -


Vždyť lidem se to příčí!


tvrdí, jak na mě zlobně křičí
a sekeru do ruky tisknou
člověku neumícímu nic
člověku, co jen ničí
a jeho práce se mu příčí.


/

Ulice vraků

18. listopadu 2016 v 15:37 | Akumakirei
Dívám se, dívám,
kde začalo Nic
- do ulic vraků
vnikla hořkost.
Vnikl sem hnis.
Dýcháme ticho
co dýchá nás ?
(co) usychá na duši
(co) tvrdne na patách.
Zhrublý mám hlas
bez dechu ohňů
(bez příkras)
plaménky uhasly

(Plameny tančí! Vysoko po hradbách)

V hlavě

4. listopadu 2016 v 16:38 | Akumakirei

Kráčí elegantně
Hřmotně se valí
Noha přes nohu
ladně
fádně
pro ni

A pak facka od boku

Jsi můj, praví
A já jsem
Jsem její

Ve snech a v pokoji

12. února 2016 v 2:02 | Akumakirei

Potkali jsme se v pokoji;
světlém a tmavém
dusivém a spavém
Přecházel jsi
sem a tam
tam a sem
sem a zpět
- jak se jen
točí bláznům svět.
Nadechla jsem se
v našem pokoji.

Bylo mi

7. února 2016 v 1:05 | Akumakirei
Bylo mi prázdno,
když se svět hřál;
sluneční paprsky
- a plný sál
křičících lidí.
Bylo tam prázdno
a uvnitř mě
se vytvořil hnus.

Převtělení

31. ledna 2016 v 2:12 | Akumakirei
Potkali jsme se
možná dnes a možná včera
možná před rokem
a možná
- možná -
na jaře
to když rozkvétala poupata
růžová jako tvoje líce.
Chtěl jsem vysvobodit ruce
z okovů a sáhnout si
na hedvábnou kůži.
Nabídla ses.

Rozbito na střepy

21. ledna 2016 v 18:53 | Akumakirei
Měli jsme sny a koukali na nebe
bylo to lepší, než hledět před sebe
popíjet víno a ladit frekvence
jenže teď hledíme
(jen potupná sekvence)
znovu
- přes sebe.

Sprav mě

12. ledna 2016 v 22:58 | Akumakirei
Inspirace instrumentální Asith Perera - Fix me

Bylo nám zatěžko snažit se
mluvit
dýchat
chodit
kýchat
smát se

Sprav mě

Miniaturky

8. ledna 2016 v 4:54 | Akumakirei
Aneb rádoby haiku.
Předně všechno nejlepší do nového roku ^^ Už jsem tu ve vánočním příspěvku zmiňovala svoje velké nadšení z nové, nenadále se objevící chuti do psaní jedné obsáhlejší věci - (a k tomu ještě šuplíkové) fanfikci na Naruta.
Popravdě jsem čekala, jak dlouho mi to nadšení vydrží. Jenže ono překvapilo a dodnes se mě nepustilo.
Čekám dál.
Nevím, jestli tu věc kdy zveřejním, je to jen nesmyslný experiment do šuplíčku kradoucí mi čas na mnohem důležitější učení se na zkoušky. Neumím se odtrhnout a už mám popsáno přes třicet stran.
Jelikož se však jedná o experiment, zkusila jsem do děje vložit něco, s čím jsem ještě nikdy nepracovala - deníkové záznamy. Myslím, že až budu práci kompletovat, stejně vezmou za své.
A mezi ty deníkové záznamy bych chtěla vložit haiku (a možná zůstane jen u haiku). Jenže já haiku nikdy nepsala a popravdě u nás ho umí málokdo. Takže s pokyny z wiki a předpokladem, že píšu za povídkovou osobu, která je rovněž moc neovládá, jsem je zkusila.
Už jen kvůli králíkovi by mě mrzelo, že by nikdy neuviděla světlo tohoto blogu. Tak sem dávám alespoň je - s tím, že navazují na náladu a děj povídky, takže jsem musela kouzlit i s tím.

S očima dokořán

10. prosince 2015 v 1:47 | Akumakirei
Roky staré a schválně jen tupé veršování, které jsem kdysi stvořila jako... popíchnutí, vtip. Dávám ji sem kvůli té první - tomu snad ani nejde říkat strofa. Byl to experiment spíš k vyvolání reakce u jistých lidí na bývalé škole, ani ne tak k ukázce, co čeština vydrží (jako vždy; vydrží hodně, chudák).


S očima dokořán
Tiše a koketně,
útrpně, vesele,
krčí se v rohu,
jak stádo slonů
dupe mi nad hlavou,
povídá: "nemohou."
Pomalu, pozvolna,
pokládám do klína
srdcovou královnu,
protože nemohu.

Proč nejsou lidé jako ty?

3. prosince 2015 v 17:09 | Akumakirei
Přečetla jsem Bradburyho
A ani nevím, jestli jsem jeho jméno správně napsala
Přečetla jsem Hrubína
A nevím, jestli jsem rozumněla
Čtu Fitzgeralda
Snad až příliš dlouho
A nevím, jestli někdy dojdu konce
Jestli dokážu přijmout Gatsbyho vinu
Vinu všech, které oslepilo okolí
Poslouchat Elvise
A ptát se, jaká bude vlastní romance
Jestli neskončí křídlovkou
hozenou do hrobu

Útržky [2.]

1. prosince 2015 v 1:03 | Akumakirei
Opět ze starých útržků. Poznáte, o koho se jedná v čísle 5?

[1]
Plápolavě skrze mříže
kloužou představy níž a níže
proti směru hodinových ručiček.

[2]
Padá sníh a my tiše bavíme se mezi stromy,
sníme každý sám, že příště to bude naopak.

[3]
Připojte trubky,
jedno je míra, nezáleží na tvaru,
jen délka je nutná - co nejdál ať vedou ode mě.
Připojte je, beze strachu,
na tu moji třeštící hlavu.
A prosím vás, neříkejte nikomu, kam ústí
_______________________Už tak je příliš bolavých duší

Útržky [1.]

27. listopadu 2015 v 0:41 | Akumakirei
Psala jsem to už u nedávno vydaného Je po všem i u Slečny bez slunce; "Jinak mě napadlo (ano, žiju), že bych sem nastrkala nějaké staré věci - třeba i jen kousky ex-poezie, kde vím, že ji ani nemám schopnost dopsat. Právě aby bylo vidět, že žiju (a nějak jsem žila)."
Tohle je ještě z dob tak před 3-4 lety a jde opravdu jen o útržky. Narazila jsem na to při přenášení složek do nového pc. A tak proč ne s tím sem. Když už jsem to napsala, ať to tu straší, jsou tu mnohem horší věci. A já to tak nějak chci mít pohromadě.

[1]
že uvadáme, když jde hlad
svou písní almužnu vybírat,
to se nám potom zasteskne
po té zrádné bílé koketě.

[2]
Máte mouchy muší nebe?
kdo to z vás ví, ptám se směle.

Je po všem

18. listopadu 2015 v 1:44 | Akumakirei
Je po všem
- a už kdysi bylo -
jen se to tak neříkalo
Za vidinou klidu, štěstí,
za možnost chodit přímo - se ctí
my bojovali

a umírali

Že

9. června 2013 v 1:26 | Akumakirei
že držet se za ruce nám bude stačit
pohlédnout na nebe, tiše se mračit
a kývat se ze strany na stranu
tam a zpět
ne,
já už nechci
nechci takový svět

Postavíme domov

17. srpna 2012 v 16:15 | Akumakirei

Postavíme domov!
slíbili jsme černé noci
Z latěk, hřebíků a trámů -
ze všech šrámů
našich padlých kamarádů


S otevřenými dveřmi,
okny dokořán;
pro nás, je, vás, všechny.


Pro mír spící opodál.

"Tak řekni. Co ti na to mám říct?"

14. dubna 2012 v 20:50 | Akumakirei
.
.
.
Možná jen potřebuji napsat seznam
Zjistit,
že celý svět je z knih
Že stát je jedna police
A přejít na jinou znamená překročit hranice;
ochutnat jinou kulturu
(Někdy je přecházení hranic příliš těžké)

Cesty

14. listopadu 2011 v 0:29 | Akumakirei
Kudy dát se?

Vždyť tahle práce,
stává se pouhou ozvěnou
nuceně trpěnou

Říkám dost už s ní!
Kdo z vás ví...
 
 

Reklama