Leden 2018

Oblačno, místy zataženo 2/

30. ledna 2018 v 0:45 | Akumakirei |  Oblačno, místy zataženo

2/ Tomu větru říkali Wakumi

...dívám se jim do očí a otevírám ústa a chci něco říct, říct, aby pochopili, ale nic neříkám, nevyslovuju, nedokážu vyslovit ... je to jako by mnou něco prošlo … prošlo, nohama zdupalo všechno, co stálo v cestě a ve mně zbyly rozbité trosky … je to jako brodit se křupavým, tvrdým a pustým mořem bez hran a hranic, brodit se šerem a tápat v úlomcích, které poznávám jen z části...

Bolela ho záda. Hrozně ho bolela záda. Trávil dny a noci nad psacím stolem, nad odklízením bordelu, nad prohlížením jelenů, jednoduše nad vším, co bylo potřeba zařídit a zařídit toho bylo potřeba dost. A teď se skláněl nad dalším stolem a rovnal další kupičku zbytečně mrtvých stromů, aby si nad ní zničil hřbet.
"Jde ti to skvěle, Shikaku."

Oblačno, místy zataženo 1/

8. ledna 2018 v 21:46 | Akumakirei |  Oblačno, místy zataženo
Chodili jsme kolem a viděli... Co jsme však viděli?
A chodili jsme kolem a mluvili... Co jsme však vůbec říkali?
Všichni jsme slepí a všichni mlčíme.
Všichni jsme oslepení a hlasy se nám ztratily.

1/ Drobky sušenky Návratů

Chutnala po písku, octu a vápně. Byla kyselá a byla moučná, byla všechno to hnusný a odporný, co neměl rád, ale teď to rád cítil, protože chutnala, chutnala a byla. Nabral si jí plné hrstě a přitiskl ke spálené tváři, aby chladila - k čertu, nejen to, potřeboval ji mít ještě blíž a celý se do ní ponořit, vyráchat se jak novorozeně v neckách, protože byla -
svobodná
svobodná
a čistá. A sakra hnusná!
"Seš jak prase, takhle rejt rypákem v zemi."