Drabble sosací [6. část]

Pondělí v 21:17 | Akumakirei |  Drabble
Bylo a je
[27] Jen ať ti to nezůstane!
fandom: Kuroshitsuji

Je mu pět; matka vytahuje jeho palec z úst a odmítavě vrtí hlavou, slyší - neví.

Je mu osm, zlověstně se šklebí na rozšlápnutého pavouka, co praskl jako nafouknutý balónek, opět přichází matka a cosi říká, slyší ne, ne a víc se ztrácí.

Je mu deset a svět hoří, rodinu svázali plameny, jeho klecí. Smích probodává bubínky; tentokrát si pamatuje, zní horce. Lepkavě.

Je mu patnáct a spokojeně pozoruje sluhovu práci: rozbouraný dům, zoufalství v nepřítelových očí, co chápe, že svět dnes hoří po Jeho, a znovu nalézá onen zakázaný, necitelný škleb. Teď je brněním a rád ho staví na odiv.



Skřípavá objetí
[28] Bonus: Recyklace - pohádky
fandom: Pohádky, Originální

Stálo kdysi městečko, nejinak zvané než Šedé, v němž pravidelně rachotila zneklidňující tramvaj. S červeným kabátkem, vyleštěnými světýlky se tuze zvláštně vyjímala na pozadí ponurých ulic a lišila od běžných tramvají Zaprášených. I navykli si lidé ji míjet; někdy je však vlastní slepota očarovala a nastoupili.
Tací si již nemohli býti jistí svým návratem do podmračených ulic.
Rudá milovala projížďky městem, ve svých útrobách bzučivě přežvykovala nedbalé svých očí, hltavě vysávala poslední zbytky jejich existencí.
Čas od času přece jen dovolila odchod; Nemarnému Jedinci. Záře, tento znovu vstoupil do Šedého, obohacený světlem Marných a Poražených.

Pokud nevyužije, příště není návratu.


Černé oči odešly spát
[28] Emoční kolika
fandom: Vlčí jáma

U stolu nyní sedávala s laskavýma modrýma očima jiskřícíma snahou prohřívat den, jakýmsi způsobem ji však popuzovala jejich veselost a bezstarostnost, naděje, kterou otčímovy oči postrádaly a doktorovy jí přetékaly. Chtěla být vděčná, jelikož obdržela tolik darů, ale nemohla, ještě nemohla. Při pocitu, že se do oněch černých vod již nikdy nepodívá, téměř následovala zdobenou rakev do temného hrobu.
Znervózňovala pod doktorovými letmými dotyky, protože sálaly horkem a podobnou něhou, kterou cítila z otčíma a která nenávratně odešla. Věděla o svém štěstí, ale nedokázala přijmout, že není s Ním a Jeho.
"Už bude dobře," slyšela. A mělo býti a nebylo.


Den, kdy nepršelo; ale on by přísahal, že ano
[29] Eso
fandom: Kuroko no Basket

Chuť roztékajícího se nanuku, pot řinoucí se po spáncích, prsty klouzající po míči,
Kuroko mu tenkrát tu blbou zmrzlinu strčil za tričko a on teď cítí, jak všechno kape,
kap,
padá a odpočítává jako nějaký šílený hodiny,
kap, kap,
který nejdou zastavit; ještě pár minut, vteřin,
co se od nich z týmu tvářej tak zděšeně? vždyť on nikdy neprohrává,
jenže ten bláznivej pot teče a znervózňuje,
kap, kap, kap,
proč ho znervózňuje?
nikdy neprohraje,
není s kým a není kdy,
přestože se na něho řítí, tohle není On, tohle není rival, co ho -

...netušil, že i pýcha může roztékat.

kap


Cesty rudých vod
[29] Eso
fandom: Originální

Zachraňovat svět! Jako hrdinové, legendární esa, jako... bratříček a jeho obdivné pohledy, zatímco jej Vera chlácholivě hladila po vlasech, jasně, Benny, na nás čekaj; tušíce odpor v zasmušilé sestře, zavřeli by je, zkoumali jako nějaké -

*

Stála u prvního z řady klečících mužů; poslední pokus o uvědomění, co vůbec cítí při pohledu do jejich prázdných očí, ale...
máš stejné
Zvednuté ruce a prsty zvráceně snadno prošlé krkem - příliš měkkém, roztékajícím se želé. Byl bys hrdý, Benny, poprvé se snažím, ale nechráním svět, to tě jen mstím a čím krvavější ruce, tím víc se necítím, řekni, byla bych tvoje eso?


- jako stvůry.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama