Drabble sosací [5. část]

5. července 2017 v 2:05 | Akumakirei |  Drabble
Nadechni se před večeří
[19] Banány to jistí
fandom: Kuroko no Basket

Sehni se níž.
Přeběhni tam. A zpět. Víc; tam. Zpět.
Opakuj.
Popadni dech!
Vyskoč výš.
Chytni míč, vždy chyť míč.
(tref)
Znovu dech!

Pro výhru všech - trénovali do úmoru; střelba na koš, trestná za nevpadlé, jeden na jednoho, dva na dva, běh, překážky a člunkový běh a střelba (hoď to tam!) a bránění, posilování, protahování...
Večer sípali vyčerpáním.

Pokaždé jim proto s láskou připravila odměnu: kari s rýží, pečené kuřecí, dušené hovězí...
A pokaždé vídávala jejich protažené zelené obličeje lapající po dechu, ruce hledající sklenici s vodou. Chjo, vždyť se tolik snažila - nikdy neopomněla přidat i super výživný banánový protein!



Pouta vlastních sil
[23] Bludný kruh
fandom: Kuroko no Basket

Míč pevně v rukách, pravou, levou, přihrávkovou fintu na Sakuraie (je vůbec potřeba? vlastně není) otočka, výskok - tu smeč tam stejně vrazil jen pro vlastní uvolnění, nikdo z Nich na něho nedosáhne a...

Vyhrál/i/. (Nesnažil se.)

Zase vyhrál/i/ (už nepamatuje po kolikáté, byla by otrava počítat. Proč by i měl?)

- Vyhraje. Příště totiž zase vyhraje. -

Nastřílej dvacet, nastřílel dvacet,
a pusťte jen jeho, stačí to, stačilo,
každý zápas ta stejná beznaděj na protivníkově straně a jeho vlastní nechuť pohlédnout na koš, vykročit do pole - kdy tenhle strašnej kruh skončí? (Kdy konečně objeví silného rivala?)

...nikdy. Sebe porazí jen on sám.


Za potlesku dveří
[24] Loňské sněhy
fandom: Devil May Cry

"Pojď, udělám čaj, pak mrkneme na ty časopisy, co -" Prásk!
Dante líně nadzvedl knihu kryjící hlavu. Patty přišla domů (opět ne sama).
Kniha sklouzla zpět na místo.

*

"Ta hra je prej nejlepší -" Prásk!
(Ani se neobtěžoval otevírat oči.)

*

Seděl nad pizzou, když se rozlétly dveře; v dívčině závěsu spatřil sebevědomé blonďaté individuum, ne pihatého zrzka -
"Brej."
- nebo zkrouceného dlouhána.
"Oj, chlapče," chytil mu bundu. "Víš, že jestli jí ublížíš, nevrátíš se domů?" zašklebil se zle.
Patty nafoukla tváře dřív, než stihl kluk zezelenat. "Jsem velká!"
Právě, povzdechl, zlatá (moralizující) malá. Kéž by se ty časy, přes všechny vytrhané vlasy, vrátily.


Růže pro Beethovena
[25] Sedm osmin
fandom: Peanuts

Otráveně kreslila ukazováčkem po lakovaném dřevu. Hrál Beethovena. (Vždy.)
Nevnímal ji. (Vždy. Klasika nad klasiky.)
"Beethoven nosil své ženě každý den růže, víš?"
Nečekala odpověď.
"Neměl manželku,"* zahučelo do akordu. Překvapivě se chytil.
"Měl," nepolevovala, "Linus říkal. Zbožňoval ji a na důkaz lásky každý den přinášel osm rudých růží."
Schroeder podrážděně nadzvedl oči od klaviatury. Svatý Beethoven!
"Hloupost!" vyštěkl, "navíc je denně čerstvých květin škoda a sudý počet patří na pohřeb, ne živému."**
Lucy strnula.
Skvěle, umlčel ji a může opět -
"Říkal, že měl! Ale když ti vadí každodenních osm, spokojím se jen se sedmi jednou týdně," usmála se sladce.


Měli bychom se nechat jít
[26] Překovat meče v pluhy
fandom: Příšerně nahlas a k nevíře blízko

Pustila jsem je. Kočky a psy na ulici, rybičky do výlevky, ptáky z oken. Pustila.
A oni šli.
A už se nikdy nevrátili.

Po letech jsem se dívala do synovy tváře. Do vnukovy - hledala sebe a viděla Tebe.
Tuším. Všechny ty věci, cos do mě napíchal jako miniaturní jehly, nemizí.
Zmizel jen Thomas. Prázdná je rakev a plná zem pod troskami Dvojčat.

Mám nanicovaté oči, ale vidí tě, zestárlého a zasmušilého přede mnou. Co dnes ve mně hledáš? Nejsem moje sestra.
Chtěla bych tě vzít a pustit.
Aby ses už nikdy nevrátil.
Abys odešel, že Já chtěla.

Chtěla najít klid.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama