Drabble sosací [2. část]

14. května 2017 v 13:52 | Akumakirei |  Drabble
Dalších pět drabble na různé fandomy; tentokrát na knihu Pravidla moštárny (John Irving), československý seriál ze 70. let Taková normální rodinka, realitu a knihy Hvězdný prach (Neil Gaiman) a Vlčí jáma (Jarmila Glazarová).
Předchozí část zde.

Bolavé duše
[04] Makovice
fandom: Pravidla moštárny (John Irving)

Z Jimovy návštěvy si sestra Angela neodnesla jen příjemné vzpomínky a haldu veselých historek, nýbrž i několik pytlů makovic, které její obětavý bratr přivezl ve své mohutné oprýskané dodávce s pragmatickým výrokem: "však ono se to bude hodit".
Hodilo.
Po rozmluvě se sestrou Ednou a domluvě s kuchařkou se ženy rozhodly sirotkům zpestřit jejich jídelníček.

Když Wilbur Larch zasedal po náročné operaci k pozdní večeři a padl mu zrak na makový koláček, pomyslel si, že žádné jiné jídlo se nikdy tolik nehodilo mezi šedé zdi St. Cloud's.
Matkám pomohlo morfium ztišit bolest.
Teď pomohou makové koláčky utišit duše jejich dětí.



Jablečný fíkus
[05] Žádám vysvětlení
fandom: Taková normální rodinka

"Chcete říct, že jsem našla štrúdl na fíkusu, protože je středa?!" prohlásila přísně.
Raubíři se ošili.
"Dneska totiž chodí pan Vomáčka s poštou," začal Pavel.
"A ve středu má vždycky nově přeleštěné boty," doplnil Petr.
"V úterý nestíhá."
"Tak se zdržuje u paní Součkové..."
"...a my mu necháváme otevřené dveře."
"Jenže Poldinka utekla!"
"Andula pro ni letěla, ale my ji dávno hodili oknem na gauč."
"Taky jsme si předtím hráli s knoflíkama u skříně."
"Andula to pak vzala zkratkou."
"A v obýváku je ta ozdobná židlička po pradědečkovi..."

Pavla zavřela oči a zhluboka se nadechla. "No, tak si pěkně hrajte."


Svět v krabici
[06] Před tím a potom
fandom: Krutá realita

svět dýchal - cítil se skrze zelenou trávu vlnící se pod dotekem větru - divoce, prudce a nadšeně bující květiny - ryby ochutnávající hladiny rybníků - mohutné vzrostlé stromy - a zvířata běhající ve stádech, smečkách, tlupách

(skrze zvířata)

bála se, ale sebe navzájem - lovila se, ale aby měla co jíst

sytý pak chvíli pouze pozoroval - to - co dýchalo - svěží, živý, čistý (zhluboka nádech, výdech)

- jednoho dne přicupital člověk -
drzý, majetnický
- vtěsnal věci do hranatých krabicí - zemi uzamkl pod šedý asfalt - zvířatům ukradl přirozené nepřátele - a začal lovit pro pouhé potěšení -

Jsme stvořiteli skla, zbraní, betonu a plotů.
A svět se dusí.

(spolu s námi)


(Ne)šťastný pád
[07] Bezpečnost letového provozu
fandom: Hvězdný prach (Neil Gaiman)

Svítila, výskala, hrála si... svítila - s tisícem sester na noční obloze tmavé jako smola, v objetí nadýchaných mraků. Svítila a zpívala shlížejíc dolů na pošetilce lidi, kterak spí v nejkrásnější čas dne, zachumlaní v hrubých přikrývkách.
Nebála se; jen tančit na nebeských klenbách, krášlit černé nebe. Dokud nezahlédly žlutavý kámen, co ji bolestně udeřil do boku.
Svítila i tehdy, když padala a natahovala v úleku ruku po sestrách.
Mizely.
Ona padala.
Zmizely.

Při dopadu se pod ní podlomily nohy.
Zabolelo to. (Ne však víc než přesvědčení, že se nevrátí domů.)

*

Za Zdí ukazovali na nebe. "Přej si něco, padá hvězda!"


Dítě, které přijelo domů
[08] Jsme tým
fandom: Vlčí jáma (Jarmila Glazarová)

Vlak přijíždí, těžký a nablýskaný, zatímco hustá pára stoupá k večerní obloze a schovává do svého náručí hvězdy. Janě se klepou ruce, dlaně pevně sevřené okolo madla příručního kufříku.
Je sama, ale za chvíli -
Jsou tu dvě teplé ruce beroucí ji lehce zavazadlo, ruce chápající se po jejích, zastavující třas a černé oči plné porozumění.
Je tu klobouk (nemožný, ale to Jana ještě nerozezná) a vzrušený hlas statné ženy. Směle ji objímá kolem ramen, přičemž nezastavitelně hartusí.
"Jste u nás, v novém domově, a budeme se mít všichni dobře!"


'Mitni, mitni!' a 'Její růžové nehty vypadají tak sprostě' jsou daleko.

Poznámka: *mitni = vynes (kartu)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama