Drabble sosací [1. část]

1. května 2017 v 22:04 | Akumakirei |  Drabble
Celý duben jsem při psaní bakalářky ještě odbíhala drabblit sem, což také vysvětluje neaktivitu zde. A jelikož už je po dubnu, drabble dopsána, házím je po částech i na blog, kdyby si někdo chtěl počíst :)
Jedná se o různé fandomy, na začátku jsem se sama se sebou vsadila, že se je pokusím střídat (vybrala si pár vytoužených, na která bych určitě něco chtěla) a že absolutní zákaz Naruta xD Což jsem si poměrně úspěšně splnila. A jelikož je drabblení pěkná oddechovka, říkala jsem si, že bych si mohla sama pro sebe občas nějaké napsat (a třeba přitom zkusit oprášit už stará dmd témata, abych měla více inspirace).
Pod zvýrazněným nadpisem vždy naleznete zadané téma.

A tak zamávejme kachnám
[00] Zamávejme kachnám
fandom: MASH

"Co myslíš, smrduté vojenské khaki nebo zaprášené vojenské khaki?"
"Nechceme, aby nám padly hned na startu."
"Cítí vůbec kachna něco? Fuj," rozkašlal se při vyklepávání kalhot.
"Přidej ještě trochu prachu a můžeme vynechat konfety."
"Úžasné! Jestli je něco hlídanější než Národní banka, pak Igorova rýže."
"Možná bychom si na stužky mohli vypůjčit krajku z Klingerových šatů," navrhl BJ.
"Ohó, jako na Pařížské přehlídce."
"Semeniště hříchu."
"Klingere!" nadchnul se Hawkey.
"Ah, už jste to slyšeli? Plukovník k večeři sehnal kachny."
BJ a Hawkey se na sebe zoufale podívali. "COŽE?"
"Pánové," přiřítil se Radar, "tady je ten toaletní papír na cílovou pásku!"



Uvnitř černých kuliček
[01] Zázrak zrození
fandom: Tom a Jerry

Měl ji. (Neměl.)
Chtěl ji.
(Co chtěl?)
Byla.
(Žila.)
Bude!
Skočil.
Vydechli naráz. Dostal ji.
Což ona chápala.
(Posté ji poprvé chytil.)
Jenže to najednou nebylo dobře.
(Proč se dala?)
A oči jako kuličky plné strachu - proboha, všiml si jich kdy vůbec? Měla se bát, byl přece strašlivý, ale ne takhle; měla jinak, úplně jinak -
Věděla, že ji zabije.
On věděl, že má.
(Musí!)
(Nemůže.) Pustil ji a zavrčel. Černé kuličky se zachvěly, pak roztančily v porozumění. Než odešla, krátce se ho dotkla. Raději hanbou odvrátil hlavu.
Příště ji lovil znovu.
Oba si však uvědomovali, že ji už nikdy nechytí.


Malá, co už vůbec není malá
[02] Neruš moje kruhy
fandom: Gangsta.

Předem zařizovala potřebné. Když se jí poprvé ptal na její jasnozřivost, přiznala dobrý sluch. Slyšela ho zdaleka, rozeznávala hlas. Jen jeho...
Její rozpaky raději blahosklonně přehlédl. Víckrát se nezeptal.
Nedovedl by spočítat, kolikrát k ní zbitého Nicolase přitáhl. Všední rutina. Vždycky si věděla rady. Nemohl si pomoci tu malou, drobnou osůbku neobdivovat. Jenže -
Drobná čistá osůbka, co už vůbec není malá, dnes přiznala víc než dobrý sluch., Odmítajíc věkový rozdíl přiznala cit ke zkaženému ovoci, o kterém tušil a modlil se, aby za léta vyprchal.
Nevyprchal.
Zesílil.
Niina dnes vystoupila z nepsaného kruhu. Co má on teď sakra udělat?!


Tři, co znamenají dva a jeden
[02] Neruš moje kruhy (nesoutěžní)
fandom: Gangsta.

Vytáhli ji ze špíny. Proto byla vděčná. Paměť se spravila, vyčistila jako zašlé hodiny a opět rozeběhla; škrt zkratům, vidinám zkrvaveného Barryho, strachu pohlédnout... za sebe, do zrcadla, kamkoliv.
Život v ní se nadechl a zaplul do podivně krásných kolejí. Alex kráčela cestou (ne)nudné každodennosti a toužebných pohledů. Jenže nesměl vědět.
Nevěděl tedy.
A kruh se točil dál.
Nicolasova záda ji při pochůzkách naplňovala klidem; znala všechny jeho košile, jeho gesta, znala a to stačilo, protože on ji nechtěl a ona nechtěla ztrácet.
A přece ztratila. Proč jen Worrick neodolal...?! Kruh se narušil.
Nick proti němu nikdy nevystoupí.
Ach, bože...


Chladně a marně
[03] Zbraň civilizovanější doby
fandom: Gangsta.

Túút.
Chtěla způsob rozhřešení zvolit sama.
Túút.
Pistolí vládne on.
Túút.
Ona má jen telefon.
Túút.
Chtěla -
"Haló? Užiteční."
Jeho hlas ji roztřásl.
"Haló?"
"Ano!" vyhrkla. "Totiž..."
"Niino-chan..."
Zamrkala. Dokázal do jindy krásného oslovení přidat povzdech.
Teď už si byla jistá.
"Řekli jsme čtvrtek..."
"Já vím," šeptla.
"Žádné... náhražky," pokračoval, "osobně si - "
"Já vím!" vykřikla. "Doktor vzkazuje, že jsou další léky k dodání..."
Lhala jen napůl.
"Ah. Jasně."
Ztichli oba.
Vím, vím.
"Hezký den, Woricku," odhodlala se.
"Niin- "
Nezaslechla, zda přidal i obvyklé zdrobnění.
Túút.
Studené sluchátko mělo být naopak její milosrdnou zbraní. Koncem.
Jenže -
Ví! A stejně se nemůže vzdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama