Čekej do tmy

7. února 2017 v 5:17 | Akumakirei |  Na téma Naruto
"Chchchhcrrrrrrrrrr - mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!"
Cink. Třísk!
"Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!"
"Do haj- Já už tě fakt -!"
PRÁSK!
"Sakra, ne, Akamaru!"
PRÁSK, PRÁSK!
"ZAVOLEJTE SI TOHO PSA!"
"DRŽTE SI TOHO PSA DOMA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!"
"JÁ ZA TO ASI TAK MŮŽU! KOČKY PITOMÝ!" zařval Kiba v pyžamu z okna. "Akamaru, domů!"

"Mňňňáááuuuu!" Třísk.
"Akamaru, sakra!"
ŽBLUŇK. CÁK. A tiché dvojité pf, pf, pf, pf, když se plave noční vodou ke břehu.
"Můj bože, Akamaru..." To další dvojité oklepání slyšel taky.
A pak ticho. Pro tuto noc nastal mír mezi dvěma mokrými a pěkně naštvanými bojovníky. Třetí se prozíravě vytratil hned na začátku.
"No pěkný." Kiba z onoho okna nakonec vyskočil, přesně tak, jak to už dělal posledních pět nocí, aby došel na okraj malé nádrže s kapry, kam opět tuto památnou noc zahučely obě strany. Až dojde domů, musí si ji zas odškrtnout v kalendáři.
Ovšem nejdřív musel vyzvednout umolousaného, vodou a špínou zbroceného psa, který se jinak odmítal potupně vrátit až do rána zpátky.
"Sakra, Akamaru. To si nikdy nepamatuješ, že tady ten blbej rybník je?!" rozhodil naštvaně rukama.
"Chmfff...," povzdechl pes. Znamenalo to všechno od Ale ta kočka... po Musel jsem hájit čest rodiny do Však víš...
"Jasně!" naštval se Kiba. "To teda nevim! Sakra, Akamaru, tohle už je popátý, popátý lezeš z tý hnusný vody, popátý na mě sousedi řvou a popátý řvu já na tebe! Myslíš, že mě to baví?"
Pes s sebou zkroušeně šlehl na stranu.
Kibovi zacukalo v oku. Už se chystal znovu vybouchnout, když si vzpomněl na sousedku a radši vydechnul.
"Pojď. Nebo s sebou už taky takhle třísknu."

/

"Chchchhcrrrrrrrrrr - mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!"
Cink. Třísk!
"Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!"
"DRŽTE SI TOHO PSA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!"
"ALE VON JE DOMA, JEN TY BLBÝ KOČKY SE ZAS PEROU!"

/

Když to viděl poprvé, nevěřil.
Když podruhé, smál se.
Potřetí mu došel humor.
Po týdnu už mu to ani nepřišlo. Rezignoval.
Tak se radši jen opíral o parapet a sledoval ji.
Nehybnost obou Akamara fascinovala. Ovšem do zahrady se neopovážil (na radu sousedky) vejít.
"Vždyť ty ryby plavou furt stejně."
"Haf."
"Doleva, doprava, dokola..."
"Haf."
"Maj to jak televizi. Včera tam ta zrzavá zas spadla," konstatoval suše.
"Hááf."
"Zvláštní jak kočky plavou, když musej."
"Hááf."
"Nikdy jich tu tolik nebylo."
Na to by Akamaru musel zavýt, tak byl radši zticha.
"Asi nějaká podělaná migrace."
"Chmf."
"No a zas." Ani ho nenapadlo se pohnout nebo na tu pitomou kočku zavolat. Jen znuděně pozoroval, jak tentokrát černá, hezky chlupatá a s bílou náprsenkou zvedla zadek z okraje nádrže a přiblížila čumák k hladině vody.
Tak vo co...
Kmitla pravou packou a vyhodila na břeh rybku.
To snad -
A pak to nevybalancovala, podjely jí zadní a zahučela do vody. Žbluňk.
Kdyby mohl, Akamaru by se při poslouchání šplouchavého pf, pf, pf, pf spokojeně zašklebil.
Jenže Kiba humorem neoplýval. "Ta mrcha!" Nacvičeně vyskočil z okna - panebože, ty kočky mě nutí lízt z vlastního baráku jak nějakýho zloděje! - a běžel k rybníčku.
Mokrá kočka se mezitím už vyškrábala na břeh a střelhbitě utíkala pryč. Kapřík se bezmocně tloukl o zem a snažil se nadechnout.
"Klid, klid, malej," chytil ho do ruky a pustil zpátky do vody. "Mrcha," ulevil si znovu. Dívat se po nočních koncertech za denního světla na plavající kočky byla lahoda, zvlášť když do jeho rybníčku padaly jak šišky ze stromu, ale že se neumí jen dívat na plavající ryby, nýbrž je i schopně lovit, to viděl až dneska. No, schopně... Skepticky se podíval na zválenou mokrou trávu, na kterou se kočka předtím vyškrábala. Neschopně, ale to se taky bohužel počítá. Kapr byl venku.
Možná by mohl někde najít ten prak, co s ním střílel jako malej.

/

Kiba měl dovolenou. Krásnou, dvoudenní dovolenou, během které nemusel do vedlejší vesničky jít kontrolovat výcvik štěňat, nemusel pomáhat nic stavět ani nemusel konzultovat věci s Narutem, který vždycky někam, jen tak, aby se neřeklo, do řeči vpasoval i pár zamilovanejch keců o Ino. Stejně jako to dělala Hinata o Shikamarovi. Všichni se nějak podivně popárovali a on jediný zbyl. I ten broučí pitomec Shino si nějakou našel. Ne. Jednoduše; Kiba měl dovolenou a hodlal si ji užít. Hodlal si ji velice užít, jak si sliboval, když otevíral dveře na zahradu a na oči si nasazoval sluneční brýle.
Hodlal si užít slunce, ticha, čerstvého vzduchu a neposkvrněné krajiny. Hodlal -
Šláp.
Došlap na rohožku byl měkký a... Uf...
Zařvat. Brečet. Nebo se smát. Chvíli se nemohl rozhodnout.
Potom zvedl inkriminovanou nohu, stejně tak pozvedl ruce do výšky a zaječel. Nelidsky. Šíleně. Zoufale.
"DRŽTE SI TOHO ČOKLA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!"
"TY STARÁ ČARODĚJNICE, TO NEŘVE MŮJ PES, ALE JÁ!"

/

Kiba měl dovolenou. A svoji dovolenou trávil tím, že drhl doslova ve všech směrech podělanou rohožku.

Nakonec ji v záchvatu amoku stejně rituálně spálil uprostřed zahrady.
Kočky si pak zvykly se ve spáleništi radostně válet.

/
Když si prohlížel své černé lesklé svěřence, napadl ho plán. Spásný plán. Úžasný plán. Za týden měl skončit výcvik štěňat ve vedlejší vesnici, na nějž Kiba osobně dohlížel.
Ovšem roztomilí - a krvežízniví, tiší a veskrze lovečtí, konstatoval zálibně - dobrmani se přece jen potřebovali ještě utužit v praxi.
Brilantní to plán! Plán odvety a okamžitého vyčištění terénu.

/

"Chchchhcrrrrrrrrrr - mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!"
Cink. Třísk!
"Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!"
"Ne...," zasténal a přiklopil si na hlavu polštář.
"MňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúú!"
Akamaru mu olízl konejšivě ruku, ale vůbec ho to neuklidnilo. "Ty. Bys. Je. Měl. Chytat. Pořádně," cupoval naštvaně mezi zuby větu na kusy a nakonec si na posteli sedl. K dobrmanům ještě pět dní, chjo.
"Čičí!"
Zbystřil. Tohle nedělaly kočky ani zběsilá sousedka.
"Čičik." A znovu.
Otevřel okno a zaposlouchal se.
"No tak, nemůžete se prát... Koukni na ten kožíšek... Chudák... A nesmíte sem lézt... No tak..."
Bylo to jasné. Konečně se někdo k těm potvorám hlásí! Vyskočil z okna - opět a opět jen v pyžamových kalhotech - a prodíral se mezi keři k rybníčku. Teď to skončí. Útrum všem kočkám v jeho zahradě. Psi už nebudou zatlačovaní do kouta. Spravedlnost zví-
"Hej, to jsou vaše kočky?!"
Něco tam s sebou před ním ve tmě trhlo. "Uhm... ano?" ozvalo se nejistě.
Ženská, pronesl by Kiba nejradši kysele, ale udržel. Jasně že ženská, ženská a kočky.
"Každou noc tu dělaj bordel."
"Uhm... pardon," hlas se jí znovu zachvěl. "To je vaše zahrada?"
"Jo."
"Pardon...," hlesla. Nebylo mu jí líto. Co jeho důstojnost a spánek? "Před dvěma týdny jsme se přistěhovaly a ony si nějak zvykly pořád utíkat. Sem..."
"No, to je problém." Jen žádný soucit. Žádný kolísavý hlas plný omluv a dojetí na něho neplatí. Co jeho rohožka? "Za pár dní tu budu mít spoustu loveckých psů, kteří si nebudou dělat nějaký extra servítky, natož s kočkou."
"To snad ne!" vypískla.
"Přesně," pronesl spokojeně.
"Když já nevím, jak je sem odnaučit chodit, nedají si najednou vůbec říct..."
"To už je vaše starost," pokrčil rameny.
"Nemáte rád zvířata?"
"Mňňauu," uslyšel lísavě od svých kotníků.
Můj bože.
"Ale mám, jen se přece každou noc nedá poslouchat ten jejich šílenej kon- Co chceš, Akamaru," zarazilo ho bouchání něčeho studeného do ruky. "Jo, aha."
Lampa! Posvítí si na tu proradnou potvoru, šéfku všech hnusně uječených, nevěrných zvířa-
Ale když uviděl její tvář, všechno se mu vykouřilo z hlavy. Krčila se tam u břehu žena, spíš ještě dívka s něžnými rysy a hnědými hustými vlasy, které jí splývaly po zádech i rukou, jemnýma rukama hladila olizující se klubíčko rezavých chlupů před sebou a dívala se na něj samotného s bázlivým pohledem v medových očí.
Můj bože.
Světlo odhalilo i jeho, což změnilo její prvotní výraz na nervózní; všiml si, že jí zrudly tváře a chvíli se z toho nemohl vzpamatovat. Pak si uvědomil, že se tak červená z jeho absence trička. Sakra.
"Uhm..." Částečně od sebe lampu odklonil, ale samozřejmě to vůbec nepomohlo, spíš hůř.
"Promiňte..."
"Ne, to...," rozčileně si vjel rukou do vlasů a pak se na ni poočku zase podíval. "Já mám zvířata rád, uhm... jen že mi sem ty kočky chodějí koukat na ryby a někdy je loví."
"Cože?!" zhrozila se.
"Ne, ne... dobrý," vyhrkl rychle na uklidněnou, "já je zas dal zpátky a všechny jsou v pohodě, uhm... Kolik jich máte?"
"Asi deset. Ale doma poslouchaly," vzdechla. "Tady jen pořád utíkají sem."
V tu chvíli mu to i udělalo radost. Cože?!
"Tak... tak mě to nakonec tolik nevadí...," usmál se na ni. "Stejně musí někam chodit." Cože?! strčil do něj Akamaru. Ignoroval ho.
"Ale vy -"
"Stačilo by, kdyby se třeba přestali prát... ten zrzavej útočí," ukázal na hýčkané klubko. "Pak by to už šlo."
"A co ti lovečtí psi?"
Mávl rukou. "Poslouchaj na slovo. A nakonec je sem ani nemusím brát."
"Ale..." Bylo vidět, že nechápe jeho náhlý obrat v chování. Aby se přiznal, taky příliš nechápal. Jen najednou nechtěl, aby šla pryč. I s těma zatracenejma kočkama. Ať sem klidně lezou. A chodí i s ní.
Přistoupil k ní a natáhl ruku. Čert vem, že nemá triko. Však je silnej shinobi, tak co, může se podívat na všechny ty svaly a sílu, co -
Přijala podávanou ruku a jemu se znovu všechno vykouřilo z hlavy. Její dlaň byla měkká, teplá a jemná, velmi jemná v kontrastu s jeho mozolovitou. Jen nacvičeně se donutil s ní potřást.
"J-jsem Kiba," zachraptěl.
Usmála se a jemu to připomnělo východ slunce nad Listovou, co tak rád chodil pozorovat. "Tamaki."
Ucítil, jak mu úsměv roztahuje tvář, vždyť už se ani nepamatoval, kdy se doopravdy, od srdce a rád usmál. Potřásl s jejich spojenými rucemi ještě jednou, spontánně a nadšeně sledoval, jak jí znovu růžoví líce. "Ahoj, Tamaki."
"Ahoj... Kibo."

Poznámky: Psáno k FF misi na konoha.cz na téma láska na první pohled. Pro zahnání chmur.
Čekej do tmy je název téměř hororového filmu s Audrey Hepburnovou. Jak jsem si na něho jednou vzpomněla, nešlo vymyslet nic jiného. Upřímně doufám, že by jeho využití tu krásnou Audrey pobavilo.
Inspirováno skutečnými událostmi. A věnováno lovci s bílou náprsenkou :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adís | E-mail | Web | 7. února 2017 v 7:08 | Reagovat

Juuuuuj, to je dokonalost! ♥ S Kibou jsem četla různé příběhy, ale tohle je neskutečně prožité a roztomilé! :33 S Tamaki se spolu neskonale hodí, to je jediné, za co jsem ráda v "posledním" Narutovi. :D Opakuji se, ale strašně krásné!! :33

2 Akumakirei | 13. února 2017 v 18:33 | Reagovat

[1]: Ano, jsme na tom stejně, "poslední" Naruto... no, škoda mluvit, příliš mu neholduju a asi jedině tihle dva mi dávají vážně smysl xD Děkuji, děkuji, mám velkou radost, že se líbilo ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama