Pokácej strom

30. ledna 2017 v 19:28 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Mám pokácet strom
co zpupně do výše se tyčí
k ničemu není
- jen všechno ničí -


Vždyť lidem se to příčí!


tvrdí, jak na mě zlobně křičí
a sekeru do ruky tisknou
člověku neumícímu nic
člověku, co jen ničí
a jeho práce se mu příčí.


/


Mám pokácet strom

vonící po slunci, naději a vodě,
po statečnosti
po životě
stárnutí
i zlobě
Přesekat kořeny a podetnout kmen
sto let tu mohl růst
podruhé nesmí
tak usnesli se v radě
co voní jen po stárnutí a zlobě
a do očí si nevidí


/


Mám pokácet strom
- jsou si jisti
světlo nám bere
a co je z něj listí!
Mám pokácet strom
volaj' mé hlasy,
znič ho a rozboř
znič ho
řádně pokoř!
Pokoř!
pokoř...
Mám pokácet strom
a zachránit domy
.
.
.
Jsem dřevorubec.
A dřeva je les plný.

___
Poznámka: Politická. Skupina (les) se svojí čtvrtí mimo centrum/majetkem (domy) plánují svůj převelice tajný převrat, nutí vybraného člověka (dřevorubec) špehovat a ničit jeho milovanou vesnici (pokácet strom). Jenže někdy jsou páni překvapení výsledkem, že.
A nejlépe to tentokrát sedí na Uchihy z Naruta, kdy dřevorubcem je Itachi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama