Září 2016

Hlasy; 10/ U okna stáli a oba se smáli

24. září 2016 v 18:14 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Warashi přijel. Přijel s veškerou okázalostí, kterou tak rád předváděl všem svým protivníkům a zvláště hrdým Uchihům - ani pitomý Uchiha přece nemůže zastínit velikost jeho osoby.
Uvítání bylo vřelé jen na oko. I Midori se nemohla donutit mít ráda toho obrovitého medvěda, z kterého jakýmsi způsobem unikala děsivá atmosféra. Sasuke stěží ovládal své zhnusení.
Mirae nedokázala poručit tělu, aby se přestalo třást. Téměř dva roky uběhly od doby, kdy otce viděla naposledy a teď tu před ním musela stát, znovu pečlivě nastoupená v pozoru jako celý svůj život pod jeho střechou. Tělo si vzpomnělo, poznalo nepřítele a reagovalo.
Jenže Warashi si dcery nevšímal. Přivítání bylo vřelé - ano, na oko - dál se však nic nestalo. Odešel s Fugakem projednávat nějaké obchodní záležitosti, při společné večeři v největší síni klanu se bavil se všemi okolo - kromě dcery - a tvářil se spokojeně.

Hlasy; 9/ Kráska a Dlužník

15. září 2016 v 19:39 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Čas plynul rychle s návštěvami, z kterých hned od dveří čišely ponížení a omluvy. Všichni si mysleli, že jí něco dluží, že se s ní musí nakládat jako s křehkým sklem.
Jenže sklo už dávno popraskalo.
Křach, křach!
A nejhorší na to bylo, že nikomu nemohla říct pravdu, jen ji v sobě dokázala nechat dusit a hnít.
Nikdo nesměl nic vědět
Nikdo nesměl být okraden o své iluze.
Naruto vstoupil do pokoje a s ním vstoupilo i slunce. Pokoj se rozzářil a Mirae se najednou mohla hřát v teplých paprscích tryskajících z nervózního muže. Nervozita zaplavila i ji.
Tohle byl Naruto.

Hlasy; 8/ Hra na pravdu 2/2

10. září 2016 v 10:09 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

4.

"Ahoj."
Klidně se opíral o rám dveří a měřil si ji tmavýma očima. Tak se nakonec objevil.
Sestra v tichosti opustila pokoj.
Mirae nasucho polkla. Doufala, že ji bude ignorovat mnohem delší čas. Pozorovala ho, jak se odlepil od dveří, tiše je zavřel a přibližoval se k ní. Uchiha v celé své impozantnosti. Bylo to tu znovu; obezřetné kroky šelmy, neslyšný dech, pichlavý pohled. Nejradši by odvrátila hlavu, nechala ho zase odejít a nepřidávat už tak zkaženému vzduchu.
Jenže teď mělo přijít hlavní dějství, poslední scéna před velkolepým finále. Teď si zahrají hru na pravdu, snad největší frašku jejich celého dosavadního manželství a pak přijde, co přijít mělo.
Jsou jen oni dva. A setmělá ložnice.
Musí k tomu dojít.

Hlasy; 8/ Hra na pravdu 1/2

9. září 2016 v 19:09 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Není těžké přehlížet čas, pokud o něj nestojíte. Není těžké před ním zavírat dveře, přivírat oči a zacpávat si uši. Čas není nepřítelem vězněných, říkala si Mirae na uklidněnou, pokud dokázala protnout clonu nevědomí a znovu se nedobrovolně prolomit k vlastním myšlenkám.
Kdyby to bylo na ní, nevracela by se. Jenže Midori se snažila o opak, přestože doopravdy nevěděla co a proč.
Midoriiny návštěvy se staly pravidelným rozptylováním, po kterém Mirae příliš netoužila. Chtěla jen ležet a zírat, zapomenout a nechat si všechno vymazat z paměti. Vřelost švagrové však jako zázrakem nepatrně působila na její bolavou hlavu a otupělé city a ona se znovu začínala alespoň trochu cítit jako člověk.
Jako člověk, jemuž je dovoleno s velkým přivřením očí ostatních chodit po světě. Proto ji návštěva Mikoto s vůdcem klanu překvapila a vytrhla z netečného klidu.
Uchiha nepřišel.

Hlasy; 7/ Pád

7. září 2016 v 12:29 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Z koláčků zbyly jen drobky na tácku.
V konvici došla voda, vůně čaje a vonných tyčinek se pomalu vytrácela.
Polštáře na sezení vychladaly.
Sakuřin prázdný hrnek jí vyklouzl z ruky, když se jej pokusila odnést. S třesknutím dopadl na podlahu a rozbil se na několik částí.
Zatmění před očima při narovnání se po sebrání střepů jí připomnělo ránu od otce, po které několik minut nebyla schopna na jedno oko vidět.
Miláčku.
Když vyhazovala střepy do koše, měla prázdno v hlavě.
Žádná Tamae.
Žádný Warashi.