Červen 2016

Hlasy; 5/ Třešňový opar za našimi zády 2/2

11. června 2016 v 19:08 | Akumakirei |  Povídka Hlasy
Slušelo jí to. Snažila se, aby jí to slušelo. Koneckonců… musela vypadat impozantně. Setkání s manželovými přáteli by její otec pokládal za jeden z velmi důležitých úkolů. Nevěděla, jestli se na slavnost vůbec těší, nebo už je tak otupělá svým vlastním hraním, že jí to připadá jako dobrý nápad. Nedokázala si představit jeho přátele. Nedokázala si představit, že by se vůbec před někým uvolnil. Lovící, to ano. Přitažlivý, ano. Arogantní, ano. Uvolněný nezapadalo do žádné kolonky; jen se hlasitě hlásilo o štítek "nevyhovující". A Mirae souhlasila.
Vlastně se jí tam vůbec nechce.

Hlasy; 5/ Třešňový opar za našimi zády 1/2

11. června 2016 v 19:05 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Ta žena, na kterou se Mirae před svatbou mohla dívat jako na světlý bod mezi černí, ta, která jí dle svého pomáhala při hostině utéct myšlenkami jinam, se stala její švagrovou.
Midori za Mirae přišla hned druhý den po svatbě; snad si ověřit, jestli ji Uchiha nezardousil ve spaní. Mirae byly jasné její upřímné úmysly - stejně jako ona nedobrovolně vdaná za hodného Itachiho - jenže situace se lišila.
"Mirae-san, dovol mi ještě jednou tě v Listové přivítat. Trochu se zpožděním, vím," usmála se Midori a vzduch kolem se rozpohyboval teplem, "ale přece jen. Takhle neoficiálně je to stejně lepší, že?" podívala se s očekáváním na Mirae a ta váhavě přikývla. "Výborně. Nemusíš se bát," začala opatrně a zahleděla se na Mirae jako na bombu, která každou chvíli vybuchne pláčem a potlačovanou bolestí. Ohromilo ji, když jí Mirae úsměv vrátila.