Hlasy; 4/ Divadlo pro hyeny 2/2

30. května 2016 v 1:32 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

4.

Hostinu s přáteli oba otcové zavrhli. Podle tradice si nevěsta mohla přivést jen osoby ženského pohlaví a ženich pouze osoby mužského pohlaví. Sasuke neplánoval zvát na svoji veřejnou popravu Naruta.
Mirae měla za dovolené přítelkyně jen své sestry.
Warashi a Fugaku si dokáží na úspěch připít sami bez obecenstva.
Kdo byl ve svatyni, zůstal i později.
Saké oběma novomanželům dále hořklo v ústech.
Podle očekávání; oba otcové si hlasitě gratulovali a těšili se ze svého klanového spojení. Manželky na jejich počínání hleděli shovívavě (Mikoto) a smířeně (Rie). Nová švagrová se snažila Mirae rozptylovat veselým povídáním o hloupostech, Mirae tedy naslouchala a děkovala jí za její starost. Byla by však mnohem vděčnější, kdyby Midori ztichla.


Stačilo by jí tiše sedět a nemyslet, přesně jak otec chtěl, protože už nebylo nad čím přemýšlet. Je Uchiha. Otci se splnil sen. Tamae je v prozatímním bezpečí. Uchiha v noci přijde, splní si svou povinnost a Mirae vpluje do tichých let osamění a nemyšlenek. Není co dodat, ani co vylepšit. Popravdě, už jí na tom nezáleží.
Ze zvyku posledních dní mrkla po Uchihovi. Obvykle se tvářil lhostejně a nadutě, na to už si stačila zvyknout. Ve svatyni se tvářil ublíženě a naštvaně, což chápala a schvalovala. Teď se jí však zdálo, že rezignoval - čemuž nechtěla věřit - rezignoval a jen zíral do talíře.
Napodobila jeho příkladu a zadívala se do svého. Na jídle se nešetřilo, služebné i sama Mikoto navařily mnoho vybraných lahůdek. Už snědla několik kintsuba ze sladkých brambor i takoyaki se zeleninou, těm s chobotnicí se vyhnula. Jídlo bylo dobré a Mirae nechtěla, aby jí později kručel žaludek hlady, navíc ji neustále Midori nabádala k dalším a dalším ochutnáváním. Itachi se Mirae zastal, jak s povděkem zaregistrovala.
Zvedla hlavu a právě znechuceně hleděla na jejich otce, když Warashi chytil její pohled. Mirae ztuhla. Warashi očima přeletěl k Uchihovi a zpět k ní, pak trhl hlavou na stranu.
Dcera pochopila. Musí se Uchihovi věnovat.
Váhavě nabrala na talířek několik kuliček takoyaki (zeleninou se snad nedá nic zkazit!) a s úklonou se nahnula k manželovi.
"Sasuke-san, nedal by sis trochu takoyaki?" zeptala se s jemným úsměvem.
Uchiha k ní pomalu obrátil hlavu a pak už jen zíral. Mirae se chvěla zvednutá ruka s talířem.
Ty idiote.
Uchiha pořád zíral.
Nejradši by mu talíř i s obsahem vyklopila na hlavu. Celá ta situace byla groteskní, celý jejich svatební den byl groteskní! Mirae se bála, že se začne smát.
Neovladatelně a nelidsky se smát.
Sasuke se nadechl, ale nejdříve krátce pohlédl na otce. Čekali oba.Vydechl těžce a nerad. "Ano, děkuji," zahučel stroze a vzal si od manželky talíř. Na chvíli se mu zdálo, že v jejích očích zahlédl překvapení, ale pak se přesvědčoval opravdu jen o zdání. Mirae se tvářila stále stejně tupě, s jemným zdvořilým úsměvem na dnes rudých rtech a prázdnem v očích.
S nechutí se pustil do jídla a Mirae jej spokojeně pozorovala. Opravdu ji překvapil, čekala odmítnutí. Jeho pohled stranou jí však neunikl. Oba jsme jen loutky.
Oba jsme stejní.

5.

Mirae cítila pachuť saké ještě večer, kdy ji matka upozornila a služebná odvedla. Nazdobily ji pro Uchihu - pro otce - a teď ji musí znovu připravit - pro Uchihu.
Zout zouri a sundat honosné shiromuku. Zbavit se přebytečných vycpávek a vrstev. Rozčesat provoněné vlasy. Odlíčit bílou, a přesto zůstat bledá.
Uchiha přijde a bude potěšený pohledem na svoji mladou manželku.
Uchiha skutečně přišel.
Sasuke s ní nechtěl spát hned první večer. Popravdě ho její ledovost odrazovala a ubezpečovala o mnohem delší odmlce než jen první noci.
Celý obřad dokázal zírat na otce a doufal v jeho provinilost. Chápal, že svatba už se neodvolá. Budiž. Ale alespoň provinilý pocit v otcových očích pro jeho jediné uspokojení.
Nic. Fugakův bohorovný klid ho popudil.
Otec si splnil, co chtěl. Má teď plné kapsy peněz a může znovu začít rozhazovat. Ano, Fugakovi se dnes bude velmi dobře usínat.
Za to on tu skončil se svojí dech beroucí sochou. Pomalu se otočil k jejímu vyčkávajícímu tělu.
První noc jí chtěl ukázat svoji šlechetnost. Snad.
Možná nešlo ani tak o šlechetnost, jako malou vzpouru otci. A gesto pro Midori. Slíbil jí, že se ke své ženě bude chovat s respektem.
To jediné mělo váhu. Midori věděla, co je to vstupovat do ložnice s neznámým mužem.
Když však vedle ní ležel a poslouchal její mělký dech, nemohl odolat, aby nezkusil její odhodlání.
Výraz. Ten výraz! Musí ho přeci změnit, pokud i poprvé ukázala strach.
Přetočil se na bok, přiblížil se k jejímu tělu, zapřel se levou rukou a vztyčil se nad ní. Jeho obličej se teď nalézal jen pár centimetrů od jejího.
Měla otevřené oči. Ledově modré, hluboké oči hleděly do jeho černých a na jejich povrch nevyplulo nic.
Absolutně nic.
Klidně dýchala, hleděla na něho a čekala. Sasuke studoval její rysy. Kůži měla pěknou, hladkou, bílou s nádechem růžové. Plné rty malinko rozevřené. A modré oči bez výrazu.
Chlad. Takový chlad, jaký u ženy ještě neviděl, ani u muže svého klanu.
Uchihové jsou nic proti Ní.

Mirae ležela a pozorovala jeho tvář. Když postel zapraskala a on se k ní natočil, myslela, že začne řvát. Tamae. To jediné ji udrželo ve strnulosti.
Když téměř přitiskl svoji tvář k její, nutila se dýchat co nejpomaleji. Nejklidněji.
Má přece štěstí. Tohle není Okada. Ani její otec. Ať si klidně splní svoji povinnost, horší než představy o minulém budoucím manželovi nemůže nic překonat.
Když jí hleděl do očí, opakovala si v duchu sestřino jméno stále dokola. Pomáhalo jí se netřást.
Nezměnit výraz.
Tamae.
Nebyl ošklivý, ani starý. Předtím netušila, že je jen o rok starší než ona. Vysoký, přesto o něco menší než její otec a mnohem méně děsivý. Nedokázala odhadnout, na co myslí. V tom pokoji jí na jeho myšlenkách nezáleželo. Teď by do jeho mysli ráda alespoň trochu nahlédla.
Zkoumal ji, a tak zkoumala i ona jeho. Černé vlasy. Černé oči. Bledá kůže. Pěkné rysy. Tvrdý výraz. Všimla si, jak mu změkly oči při pohledu na bratrovu manželku. To ji přesvědčilo, že dokáže něco cítit. Pokud se mu líbila krásná Midori a ona se k němu chovala hezky, nemohl být úplně špatný.
Znervózňoval ji svým mlčením. Tamae. Jen to pomáhalo oprostit se od přítomnosti. Ať si ji klidně vezme. Jí na tom nezáleží. Připravovala se celou cestu sem i celý přechozí měsíc.
Mírně stiskl pravý koutek rtů, což nečekala. Možná se jí něco objevilo v očích, protože se na ně znovu zkoumavě zaměřil. Na ústech se mu objevil posměšný úšklebek. Sklonil hlavu a ona ucítila jeho dech na svém krku.
Najednou se jí nedostávalo vzduchu. Tamae. Tamae. Klidně dýchat a nemyslet. Přece to nemůže být tak těžké.
Jeho dech ji šimral, jak jí jemně přejížděl nosem po krku a klíčních kostech. Stále se však neměl k ničemu víc, nedotýkal se jí. Mirae připadalo, že vyčkává.
Zvedl hlavu a znovu se jí zabodl do očí. Neděsily ji. Celý život prožila pod drobnohledem dvou ocelově studených bodů čekajících na jakoukoliv chybu. Za chybu přicházel trest.
Pokud teď vydrží, Tamae bude volná. Na životě jí samotné nezáleželo. Uchiha nebyl děsivý jako On.
Nemohl dokázat ublížit víc než On. Tohle bylo v pořádku.
Po chvíli, která jí připadala jako roky, se od ní odvalil a otočil se zády.
Pocit ulehčení jí proběhl páteří; a ona se za ten pocit nenáviděla.
Nepokusila se však ani vydechnout nahlas, aby ho nevyprovokovala.

Sasukeho její netečnost naopak provokovala. Ani když se jí obličejem skoro nalepil k jejímu, neudělala nic. Všechny ženy v jeho společnosti nějak reagovaly. Všechny. Jeho žena však vypadala jako mramorová socha, naprosto izolovaná od světa i působnosti jeho kouzla.
Myslel, že zareaguje. Ukáže strach, nebo náznak koketnosti, cokoliv. Vsadil by se, že pět centimetrů od jeho očí mu propadne a něco udělá. Při pohybu jeho úst se mu zdálo, že ho vnímá. Nemohl si pomoct, nešlo si pomoct i přes slib Midori; chtěl, aby mu ukázala alespoň nějaký pocit. Sklonit hlavu a nasát její jemnou vůni bylo přirozené.
Voněla po květinách, snad růžích, nebyl schopný její vůni přiřadit jméno. Dýchat její vůni a pozorovat klidnou činnost hrudníku ho dráždilo.
Vrátit se zpět k obličeji ho dráždilo ještě víc. Oči si udržely stálý výraz nezájmu a odcizení.
Její chlad neměl skulinu. Její chlad byl odzbrojující. Ať se usmívala, ať se snad i snažila, její oči nebyly schopné vřelosti a Sasuke to vycítil.
Už neměl chuť zkoumat její tvář, ani zkoušet její reakce. Oženili ho za kus pěkného šutru.
Sakura se může přestat třást.

Předchozí část: 4/ Divadlo pro hyeny 1/2
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama