Hlasy; 4/ Divadlo pro hyeny 1/2

30. května 2016 v 1:32 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Do svatby zbýval pouhý den. Mirae hleděla ven z pokoje na déšť a stékající vodu po tmavých kamenech. Matka jí zakázala okno otvírat kvůli své zimomřivosti, stála tedy jen s položenou rukou na skle a její dech jí v pravidelných intervalech zamlžoval výhled. Výdech, scéna zmizela, nádech, stará voda odtéká, výdech, okno je nepropustné, nádech, déšť stále jen monotónně padá.
Zítra ji za Něho vdají.
A pak přijde noc…
Sklo se odmlžilo o pár vteřin navíc, to se zhluboka nadechla.
Dnes spolu podle tradice půjdou navštívit hroby jeho předků. Svatba v ženichově domě - přesně jak si otcové přáli.
Pohled do oroseného prázdna.
Kdyby tak mohla do hrobu shodit oba jejich slovutné otce. A oni dva by se rozešli, prostě se jen otočili a nechali se jít.


Opřela čelo o studené sklo a těžce vydechla. Ne, její vlastní život je jí lhostejný. Mohla by jej celý prožít vedle arogantního Uchihy a nepřemýšlela by nad vlastním štěstím a neštěstím. Nikdy netrpěla nesmyslnými touhami a naivitou po čistém zamilování. Respekt. Pro sebe chtěla jen respekt.
Pro Tamae konec šílené hry.
Bude Uchihovi manželkou, o jaké otec snil. Krásnou, reprezentující, poslušnou a bezduchou. Nádobou, do které může Uchiha vložit cokoliv - a ona to přijme. Může být vděčná za manžela, který se zdá být situací nenadšen stejně jako ona sama.
Až na ni sáhne, neotřese se odporem.
Bude s ním mít krásné děti.
V uchihovských zdech je místo pro vřelost, přestože první pohled klame. Mirae si svůj posun uvědomuje.
Jak krásný by byl svět bez Warashiho. Zakopat ho a nechat dusit.
Déšť stále padal.

2.

Cesta k jejich hřbitovu byla široká a šedá. Jediný společný deštník nad jejich hlavou vynucený. Otec trval na tom, že musí jít pod jedním na znamení manželské jednoty. Požehnání předků prý tak bude mnohem významnější.
Mirae na prezentaci jeho úmyslu hleděla prozíravě; Warashimu bylo nějaké požehnání předků a bohů úplně ukradené. Tradice považoval za přežitek doby, která se bez nich obejde, lidé by tedy ušetřili spoustu času využitelného jinak. Třeba pro obchod. I toto byl jen obchod, další položka na seznamu vedoucím k mnohem výraznějšímu spojení klanů než jen cárem papíru. Mirae si to potvrdila pohledem do jeho vypočítavých očí.
Warashi chtěl, aby se musela Uchihy dotýkat. Její krása a tělo nabízené nevybouřenému mladému muži.
Jistější spojení než jen podpis na smlouvě.
Má mít, co chce. Bez zaváhání se na počátku cesty do Uchihy zavěsila a dále už jen hleděla na cíl v dáli poslouchajíc křupání drobných kamínkům pod nohama. Touží po divadlu, ona mu je dopřeje. Dnes v tomto dramatu dokázala spatřit komedii a přinášelo jí to zvrácené potěšení. Ztuhlého Uchihy si nevšímala.
Cesta pokračovala.

Cesta pokračovala a Sasuke začínal mít dost jejího těla přilepeného na jeho, ohleduplného držení deštníku i svého promoklého ramene. Warashi div neslintal, když je pobízel k sdílení jediné ochrany před deštěm. Sasuke mu viděl až do žaludku. Žádné štěstí shůry, jen obyčejné svádění. Někdy ho napadlo, že by Warashimu udělal největší radost ohnout ji někde v setmělých pokojích rodinného sídla, a naplnit tak jeho sny o spojení obou klanů. To by ten starý medvěd ocenil víc.
Jenže takové chování si zase naopak nezasloužila sama. Rychlý pohled na její nehybnou tvář a opětovné protočení žaludku. Ano, myslel si, že ho svádí úmyslně, úplně prvně si to myslel, když k němu tak odhodlaně přistoupila a přijala nabízenou paži. A pak se najednou nic nestalo.
Přitiskla se k němu, aby na ni nepršelo (přestože ten idiocký deštník držel spíš nad ní než nad sebou) a zůstala hledět před sebe. Nezdálo se mu, že si vůbec uvědomuje jeho přítomnost.
Žena, která by po něm měla právoplatně cílit na rozdíl od dalších pomatených slepic, a ona se vůbec nesnaží.
Mimoděk ho napadlo, že je jen hloupá.
Hloupá, to je tím. Husička neznalá kouzel vlastního těla i jemné zákulisní politiky.
Prodávají ho za krásný pytel s mašličkou navrch, jenže v tom pytli je prázdno, chladno a smutno.

Hřbitovní zeď byla jen nízkou kamennou zídkou ohraničující tiché místo vzdálené od vesnice. Uchihové nepohřbívali své rodinné příslušníky do společného konožského hřbitova, jejich hrdost něco takového nesnesla. Sasuke se spíš vždycky domníval, že toto místo bylo stvořeno jen pro nenápadné odloučení mrtvých Uchihů od ostatních konožanů.
Aby se nevidělo, že i Uchiha může lehce zemřít - a kolik už jich zemřelo. Hyuugové ano, ti lpěli na tradicích a vznešenosti; tohle však jen skrývalo zcela praktický význam za honosnějším.
"Oduševnělé místo," ozval se vedle něho jemný hlas a on s sebou trochu cuknul. Úplně na svůj přívažek zapomněl.
Nesnášel tohle místo. Jako malý sem musel pravidelně chodit v doprovodu prarodičů a pucovat hroby do lesku za poslouchání starých historií. Všechny ty příběhy by byly zajímavé, ovšem bez uvědomění, že z původce příběhu zbyly už jen kosti přímo pod ním.
To jeho babička nikdy nepochopila.
"Ano," odpověděl suše a koutkem oka mrkl na její tvář. Zase ta maska! Jemný úsměv a zajímající se oči pečlivě naaranžované v jejím porcelánovém obličeji. Přísahal by, že ji jen někdo vytesal a ten podělaný porcelán jí na hlavu přidělal.
Nesnášel pohled na ni. Nerad se díval na pro mnoho lidí roztomilý výraz její tváře neměnící se od rána do večera. Pokaždé když ji viděl - pokaždé ho měla.
Očima zabloudil k vzdáleným hrobům, u nichž měli své putování dokončit. Na studené kameny padaly kapky deště, odrážely se a zbarvovaly povrch do tmava.
Její cupitání po jeho boku mu ani přinejmenším nepřišlo rozkošné.
Rukou mávl neurčitě do prostoru a pronesl jen odevzdané "tam". Mirae ho bez zaváhání následovala.
Nechtěně ho napadlo, že je to už podruhé, co je s ní sám. Potřetí se tak už zítra setkají ve společné ložnici.
Šedé majestátní kameny vytesané bez sebemenší chybičky. Proudící voda okolo a mokrá deska pro dary. Sasukemu se svíral žaludek, když symbolicky poklekával před hrobem otcových i matčiných prarodičů a snažil se modlit za štěstí a požehnání svého manželství.
Taková stupidita! Jako by mu dávno zemřelí lidé, které si ani nepamatuje, měli pomoci k lépe stráveným létům s ocelovou koulí na jeho noze. Dnes mu ji jen cvičně nasadili.
Zítra zaklapnou zámek a nikdy ji nesundají. Začíná cítit, jak se mu převaluje u nohy a cuká za řetěz.
Bude jako vězeň ve vlastním domě.
Nesnášel jejich otce.

3.

Vykoupaly ji v bylinné koupeli, tělo otřely do sucha, navoněly a uzavřely do bílé spodničky. Do vlasů vmasírovaly kaméliový olej pro lesk a pak dlouhé prameny pečlivě rozčesaly.
Objednaný kadeřník hodinu pracoval na svém výtvoru.
Tváře, čelo, krk a ruce, to všechno jí poprášily bílým pudrem a zvýraznily bledost.
Nevěsta musí být čistá jako sníh, opakovala stále Rie stojící v pozadí. Teprve ženich věnuje nevěstě svoji barvu.
Nákladné shiromuku jí dlouho pomáhaly obléct dvě služky. K ňadrům připevnily dle zvyku futokorogatanu i hakoseko s uschovaným vykládaným hřebenem do vlasů. Ten své dceři věnovala Rie.
Nezapomenout na malý zlatý vějíř a obout zouri.
Naposledy jí připevnily do vlasů wataboshi a postavily ji před zrcadlo.
Všem dojetím vstoupily slzy do očí.
Opakovaly, jak je krásná.
Byla krásná.
Jemně se uklonila v poděkování skupině pomocnic. Ona jediná neměla v očích slzy, jen prázdno v hlavě, když ji vyváděli z domu a zamířili s ní ke svatyni.
Svého ženicha zpozorovala až na schodech pod svatyní. Všichni čekali, její rodina a doprovod, jeho rodina a doprovod, žádné hraní na přátele. Čekal na ni i on.
Všimla si, že Uchihovo černé kimono je vyšito červenými a bílými ornamenty. Hrdé rodové znaky. Přesto se jí nezdálo, že by je dnes nosil s hrdostí, jež by zasluhovaly.
Uchiha se vždy tvářil nezúčastněně. Jeho neuhýbající a lhostejný pohled černých očí ji znervózňoval.
Jedna chyba a k zemi padnou dvě.
Sklonila jemně hlavu a zastínila svůj pohled velkým wataboshi. Komu záleží na tom, co si Uchiha myslí. Velkolepé divadlo pojede podle jejího.
Vedle sebe zaslechla spokojené zamručení a koutkem oka zahlédla lem stříbřitého kimona.
A otce, samozřejmě. Velkolepé divadlo jejího otce a jí.
Těšila se, až ji prohlásí za Uchihovu manželku.
Konečně Warashi umlkne.
Obřad poslouchala jen částečně, nezajímal ji. Co se nemohlo změnit, o to se už nemělo cenu strachovat. Pohledem na naproti sobě sedícího Uchihu si potvrdila, že on takovou lhostejností k svému osudu netrpí. Uchiha se ani nesnažil hledět pokorně před sebe, natož na svoji nevěstu.
Celou dobu měl pootočenou hlavu ke svému otci sedícímu v davu na pravé straně ženicha a zlověstně ho propichoval očima.
Fugaku-sama se tvářil klidně.
Warashi se rovněž takovou drobností nehodlal zabývat. Ať si kouká, kam chce, dcera bude Uchiha.
Mirae stěží potlačila úsměv. To Uchiha, ledový a děsivý Uchiha si zasloužil lítost, ne ona. Divadlo dosáhlo netušených rozměrů.
Tanec představených pomalu utichal. Dostali se k san san kudo. Uchiha dostal první kalíšek se saké a třikrát v něm rychle svlažil rty, než ho podal zpátky kněžímu. Ten přešel krátkou vzdálenost mezi ženichem a nevěstou a nabídl stejný kalíšek Mirae.
Přijala ho s úctou a vědomím, že na ni hledí celá svatyně. Třikrát se klidně napila a alkohol ji zaštípal v ústech. Oba to zopakovali ještě dvakrát s dvěma zbylými kalíšky.
Pak všichni vstali a dvakrát tleskli.

Hleďte, bohové, na šťastné dny našich životů. Jen zírejte, jak se dá, protože takové divadlo se jen tak nevidí! Až spočineme vedle sebe v hrobu, budeme mít první věc společnou - svůj tichý klid.
Oči obou se střetly a ani jeden neuhnul.
Teď jsme muž a žena.
Co proboha s tím?

...
Shiromuku: bílé svatební kimono/šaty
Futokorogatana: malá dýka
Hakoseko: malá ozdobná krabička obsahující hřeben či zrcátko
Zouri: sandálky
Wataboshi: klobouk.

Předchozí část: 3/ Před očima, za očima
Následující část: 4/ Divadlo pro hyeny 2/2
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama