Květen 2016

Hlasy; 4/ Divadlo pro hyeny 2/2

30. května 2016 v 1:32 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

4.

Hostinu s přáteli oba otcové zavrhli. Podle tradice si nevěsta mohla přivést jen osoby ženského pohlaví a ženich pouze osoby mužského pohlaví. Sasuke neplánoval zvát na svoji veřejnou popravu Naruta.
Mirae měla za dovolené přítelkyně jen své sestry.
Warashi a Fugaku si dokáží na úspěch připít sami bez obecenstva.
Kdo byl ve svatyni, zůstal i později.
Saké oběma novomanželům dále hořklo v ústech.
Podle očekávání; oba otcové si hlasitě gratulovali a těšili se ze svého klanového spojení. Manželky na jejich počínání hleděli shovívavě (Mikoto) a smířeně (Rie). Nová švagrová se snažila Mirae rozptylovat veselým povídáním o hloupostech, Mirae tedy naslouchala a děkovala jí za její starost. Byla by však mnohem vděčnější, kdyby Midori ztichla.

Hlasy; 4/ Divadlo pro hyeny 1/2

30. května 2016 v 1:32 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Do svatby zbýval pouhý den. Mirae hleděla ven z pokoje na déšť a stékající vodu po tmavých kamenech. Matka jí zakázala okno otvírat kvůli své zimomřivosti, stála tedy jen s položenou rukou na skle a její dech jí v pravidelných intervalech zamlžoval výhled. Výdech, scéna zmizela, nádech, stará voda odtéká, výdech, okno je nepropustné, nádech, déšť stále jen monotónně padá.
Zítra ji za Něho vdají.
A pak přijde noc…
Sklo se odmlžilo o pár vteřin navíc, to se zhluboka nadechla.
Dnes spolu podle tradice půjdou navštívit hroby jeho předků. Svatba v ženichově domě - přesně jak si otcové přáli.
Pohled do oroseného prázdna.
Kdyby tak mohla do hrobu shodit oba jejich slovutné otce. A oni dva by se rozešli, prostě se jen otočili a nechali se jít.

Pokoj bez světla

14. května 2016 v 19:17 | Akumakirei |  Na téma Naruto
Je to náhlé zamrazení v zádech. Vteřinové přitisknutí ledu na horkou kůži, bleskové přejetí břitvou po linii páteře. Až je skoro slyšet škrábání oceli o suchou kůži.
První krok.
A pak to přichází. Pomalu. Nenápadně. Tělo se odírá, zbavuje svých vrstev; postupně se ocel zaráží víc a víc do masa, hlouběji a hlouběji do vědomí, kov cinká o kosti, seškrabuje poslední zbytky, už je skoro tam, už to skoro má -
Druhý krok.
Tak těžko zachytitelné, neuchopitelné cosi, které děsí, když zhasíná lampu a zůstává sám, protože alespoň ve dne má světlo a slunce nad hlavou, ale v noci, v noci se vynořují stíny ze všech rohů maličkého pokoje, získávají na velikosti - a přece ne na obrysech! - a chtějí si povídat, chtějí si hrát. Ach, jak moc si chtějí hrát!

Hlasy; 3/ Před očima, za očima

7. května 2016 v 22:06 | Akumakirei |  Povídka Hlasy

1.

Listová se vyznačovala hlasitými projevy jakýchkoliv emocí; lidé se bavili na ulicích, děti běhaly od jednoho otevřeného stánku ke druhému, vůně jídel se mísila a vytvářela zajímavý oblak vznášející se mezi občany i nad nimi. Vesnice ležela schovaná v lůně lesů hrajících všemi barvami zelené pod ochranou hrozivých kamenných tváří. Mirae si s překvapením uvědomila, že poslední tvář je tváří ženskou.
Téhle vesnici vládne žena a nikomu to nevadí. Nikomu kromě mračícího se Warashiho, když rovněž hledí na kamenné dílo a Mirae se musí kousat do rtů, aby se nerozesmála. Tsunade-sama je prý žena od rány, nezvyklá, aby si muž dovoloval na slabší. Tolik ještě stačila z doslechu Mirae zachytit, jinak úplně z vyučování zapomněla, kdo Listové poroučí.