Převtělení

31. ledna 2016 v 2:12 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Potkali jsme se
možná dnes a možná včera
možná před rokem
a možná
- možná -
na jaře
to když rozkvétala poupata
růžová jako tvoje líce.
Chtěl jsem vysvobodit ruce
z okovů a sáhnout si
na hedvábnou kůži.
Nabídla ses.


Vždycky se nabízíš.

Potkali jsme se,
to ještě byl svět mladý
a obloha se zdála modřejší
než dnes.
Propletla sis vlasy s větrem
a já tiše záviděl.
Ale dnes,
víš dnes, to když se setkáváme znovu
tak možná naposled
ty ruce přece jen zvednu.

A možná je jen nechám klesnout
kolem těla.

Nevěřím na převtělení duší.
Nemohu věřit.
Jen pokud ti hledím do očí...

Poznámka: Já píšu i víc, ale vzhledem k situaci na konoze, kde čekám už dlouho na vydání (přestože práce jiných vycházejí), se díla tady ještě neobjevila. Asi se časem objeví nehledě na situaci tam. Tohle byl takový "pohled jinam" od serióznějších věcí, jen a jen pocitovka. Tak trochu mi bylo inspirací celkem kuriózní anime, které teď překládám pro Kakkoii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D. | 1. února 2016 v 19:21 | Reagovat

Zvláštní kombinace naděje a zároveň rezignace. :-|

2 Akumakirei | Web | 2. února 2016 v 18:41 | Reagovat

[1]: Ani bych neřekla rezignace, spíš kolísání mezi vlastním názorem, přesvědčením. Váhání. On nevěří, že by ji mohl potkat znovu... ale zároveň si není zcela jistý. Ale naděje ano, konečně se mi o ní vede alespoň malinko psát. Děkuju, tak snad se líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama