A hlavně se před skokem moc nenacpat

3. června 2013 v 18:14 | Akumakirei |  Aktuálně
Původně jsem chtěla začít nějakým krásným začátkem, možná i omluvou, ale potom, co už asi 7 minut zírám na zařazení článku v Aktuálně a dál jsem se ani nehnula, tak začátek asi přeskočím touhle příšernou slátaninou, abych se rozepsala.
Ahoj, lidičky! Pamatujete si na mě ještě? Ani bych se moc nedivila, kdyby ne. Ano, stále žiju. A ano, neskutečně dlouho zanedbávám blog. Přitom stíhám i nestíhám; času bylo dost a času bylo málo, člověk se otočil a z ledna byl duben, aniž by věděl jak.

Měsíc květen se nesl v duchu maturit a já jsem neskutečně ráda, že už to mám za sebou. Vždycky, když si říkám, že mám maturu za pět, neskutečně mě to pobaví. Jsem i ráda, že už jsem přijatá na VŠ a nemusím se stresovat. kdyby se další zkoušky nepovedly (pokud tam vůbec ještě pojedu). Zároveň mám však strach z toho, jak to všechno bude pokračovat dál. Počasí za oknem mi na náladě moc nepřidává, i když mám moc ráda déšť - jen už prší trochu moc dlouho.


Když tak listuju blogem a dívám se na všechno, co jsem kdysi napsala, ani mi to už nepřijde reálný. Je pravda, že už jsem dlouho nic pořádnýho (rozuměj; začátek, střed a hlavně konec) nenapsala; a možná v tom ani není nějaký "spisovatelský blok", ale jen čistý strach z toho, že tam uvnitř je prázdno, které se vlastně ani nedá vyjádřit slovy. Což je pro mě dost zvláštní, zvlášť když jsem si vždycky myslela, že pokud se můj "společenský" život víc rozjede a bude bohatší, i to uvnitř mě bude najednou plné... čehosi. Prostě plné a spokojené. A ono to tak nějak není.
Mám kolem sebe spoustu úžasných lidí, ale asi jsem se víc vzdálila od těch, od kterých jsem nikdy nechtěla. A od toho, v čem jsem vždycky hledala záchranu. Ano, sice pořád ve čtyři hodiny ráno lezu po štaflích a maluju pokoj (protože když už se rozhodnete něco změnit, možná to chce hned a protože po letech máte žluté barvy až na Sněžku), ale vždycky tam uvnitř mě nějaký malý kousíček ví, že to, co se děje, není zrovna "šul nul" (hAnčin překlad mangy je dokonalý). Že když dospěju do tohohle bodu, už zase něco hledám.

A možná jen hledám, jak se osvobodit sama od sebe. To je tak hloupý, co? Možná si jen snažím dokázat, že jsem svobodná a že můžu - tím, že si vymaluju pokoj kdy chci, přestěhuju si přesně pasující nábytek na přesně nepasující místa, že si ve dvě hodiny ráno ostříhám ofinu, kterou jsem naposledy měla jako pětiletá - že jsem se ještě sama sebou nesvázala docela.

A protože už nerada hledám slova/nebo mi spíš dělá líp je nehledat a prostě mlčet, začala jsem zase víc malovat/čmárat je přesnější slovo. Pít bílých a zelených čajů. Pěstovat kytek (už se mi zase rozmnožily ty, o které jsem nestála). A víc číst. Jsem neskutečně ráda, že v našem městě otevřeli dva antikvariáty - což považuju za zázrak, protože u nás se spíš všechno zavírá, z mého oblíbeného a jediného antiku udělali pekařství a město se na několik let s knihami z bůhvíkolikáté ruky odmlčelo. Takže teď chodím relaxovat tam a nestíhám číst ty haldy, které si tahám domů, z čehož jsem nadšená a moje peněženka v depresích.

Nejhorší pro mě je to, že bych vlastně měla být šťastná - vždyť mi to všechno vychází, dostala jsem se i na obor, o kterém jsem vždycky snila a najednou... cítím se jako ty Zoufalé manželky, které měly dokonalé domy, manžely, děti, zahrady, a přece nezářily. A o to víc mi to přijde líto, když vím, kolik je lidí, co zrovna neplujou životem, jak by chtěli.

Ale ať je to jak chce, snažím se dál si dokazovat, jak moc nesvázaná jsem (čímž se svazuju ještě víca moc dobře to vím). A snažím se "zlepšovat náladu"/prozářit si dny písničkami, protože hudba mě vždycky dokázala nakopnout snad nejvíc (a taky jsem si všimla, že když nevím, jdu hrát na klavír). Znáte Florence & The Machine? Doporučuju!

Doufám, že jste se v tomhle sentimentálním blábole neztratili a budu ráda za reakci, protože je asi čas ukázat to trochu "světu", než se zase na chvíli utopím. Tomu bych se chtěla vyhnout.

Více dnů bez deště (zvlášť toho nebezpečného, chudáci lidé s povodněmi)
Mějte se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nika Caesaris | Web | 4. června 2013 v 10:51 | Reagovat

,,Když jde všechno podle plánů, někde se stala chyba." Jo, je to teď všechno takové prázdné a zvláštní. Aby ne... Čtyři roky jsme se všichni za něčím honili, v posledních měsících extrémně intenzivně, a najednou to je všechno za námi. Když člověk dosáhne všeho, co chce, tak se najednou nemá po čem pídit. A ještě si u toho připadá divně. Ale jakmile přijdou nějaké zážitky o prázdninách, hned to bude lepší. :-)

2 strigga | 4. června 2013 v 13:05 | Reagovat

Já bych něco řekla, ale napadá mě jenom "A bude hůř!" :D
Ne.. jestli ses dostala na svoji vysněnou výšku, gratuluju. Jsi na tom líp než já a než spousta dalších lidí. A když se ti to třeba nebude zdát, když budeš mít třeba pocit, že tě to zklamalo - protože přesně to se stalo mojí sestřence a spoustě dalších - nevěš hlavu, a dělej si to dál podle svého. Ten pocit prázdnoty chápu, ani nevíš jak - a, víš.. já se z něj začínám dostávat asi teprve teď. Zjistila jsem, že člověk nemůže pořád na něco čekat, že to k ničemu nevede; že musí něco udělat, sám, bez čekání, a ono se to pak začne hýbat. Jen někde najít trochu odvahy, a věci začnou zase pomalinku dávat smysl. Trvá to. A já jsem sotva na začátku. Našla jsem si práci, přijali mě na druhou školu, plánuju stěhování... a věřím, že bude líp, že si život dokážu zařídit podle svého - a nebo mě to semele a já spadnu někam hluboko do propasti, ale nebudu litovat, pořád to bude moje. Moje rozhodnutí, ne někoho, kdo rozhodl za mě. Ale vymanit se ze svých vlastních pout.. to snad přijde pak; snad v návaznosti na to. Není to lehké, vůbec ne... uvidíme, jak se s tím poperem ;) jen se zvednout a jít, neustrnout na místě, ve slepé uličce, která nikam nevede. Hodně štěstí, Aku, ať se to povede i tobě. :)

3 Akumakirei | Web | 5. června 2013 v 3:35 | Reagovat

[1]: Taky na ty zážitky spoléhám :) A to ostatní... to jsme vlastně už probíraly.

[2]: Já se dostala na obor, který mě zajímal, dokonce teď už do dvou úžasných měst a můžu si vybírat, ale tak nějak jsem zjistila, že se sama sebe ptám, jestli to je vážně ono. Jestli jsem tu cestu trochu neminula a nezabočila jednu odbočku dřív. Tak právě... se uvidí. Doufám.
S tou odvahou a čekáním souhlasím; já jsem pořád jen na něco čekala a myslela, že to nějak půjde, ale ono to tak nechodí, prostě se musíš zvednout a říct si, že jsem sám za sebe. A přesně - radovat se/litovat - ale svého vlastního rozhodnutí.
Tak doufám, že nám oběma se to povede :) A taky hodně štěstí a hlavně síly do práce, školy i stěhování :)
(A jen tak: Já myslela, že studuješ čj v Praze, to z ní odcházíš? Nebo přibíráš ještě jednu školu navíc?)

4 strigga | 5. června 2013 v 13:00 | Reagovat

To uvidíš, až tam budeš, neboj.. spousta lidí, co už někde na vejšce jsou (včetně mě xD), pořád neví, jestli tam vlastně chtějí být. Ale řekla bych, že o zkouškovém stejně nadávají všichni stejně. :D Záleží asi na tom, jestli si v tom pak člověk dokáže něco najít, nebo aspoň zatnout zuby a říct si, že to není tak hrozný a že to dodělá... Mimochodem, můžu se zeptat, kam ses dostala? :)

Češtinu a překladatelství (španělštinu), dvouobor. Zatím. Nevím ještě, jestli odejdu, nebo zkusím studovat dvě školy, nebo zůstanu na fildě.. teď to vidím spíš tak, že odejdu, protože to, co studuju, mě nebaví, nic mi to nedává, a navíc tohle zkouškové moc nezvládám a neumím si představit, že bych ke dvěma školám měla dvě práce (což jinak asi nepůjde, jestli se chci živit sama :)).. na téhle škole mě vlastně drží jen to, že mám ráda fildu jako takovou, protože je to vážně úžasná fakulta plná úžasných odborníků, inteligentních lidí s rozhledem, která mě toho naučila spoustu o lidech - a taky že tu mám přátele, a i moji spolužáci z translatolky jsou fajn. Ale.. život je o změnách :) tak uvidíme.

5 Akumakirei | Web | 5. června 2013 v 17:32 | Reagovat

[4]: Právě taky čeština - Brno a Olomouc. Budu asi ještě zkoušet v pátek Prahu, ale tam mám jenom peďák (čj+zsv). Původně jsem přemýšlela o právech, protože jsem z nich i maturovala, ale zjistila jsem, že mě to nebaví. Teď přemýšlím, že bych příští rok zkusila psychologii.

Trochu mě děsí, co o tom říkáš, protože přece jen máme stejný obor xD Ale zase pokud tě to nebaví, tak to asi cenu nemá. To jsem si uvědomila, když jsem kdysi byla u naší výchovné poradkyně a bavily jsme se o školách; celkem ty moje zavrhovala, ale já jsem si řekla, že bych se styděla sama před sebou nezkusit něco, co jsem chtěla. A třeba si natlouct nos.
Dvě školy, dvě práce O_o To mi přijde hodně náročný. Ale vidím, že asi nemáš moc podporu doma... No, přeju, ať se rozhodneš dobře :) A hlavně ať tě to baví a zvládáš to. Život je o změnách... jo, ale někdy se mi do nich vůbec nechce xD

6 strigga | 5. června 2013 v 21:49 | Reagovat

O Olomouci nic nevím, ale v Brně, aspoň co vím od phiba, je to úplně jiné než u nás :) jiné předměty, jiný styl výuky. Lepší nebo horší, to nevím, ale rozhodně jiný. A neboj :) ono.. já sem od začátku nechtěla jít, nebyl to žádný můj vysněný obor, byla to záchrana. Chtěla jsem na žurnalistiku, kam mě o pár bodů nevzali. Tak jsem šla sem - takové to "nic jiného než češtinu a španělštinu neumíš, tak z toho něco splácej"... xD vlastně jsem nechtěla jít nikam, chtěla jsem si dát rok pauzu a pracovat, kdyby žurna nevyšla, ale naši mě k tomu dotlačili. Což.. je něco, čemu se chci tentokrát vyhnout, protože to byla chyba. Podporu doma mám, ale jen k tomu, co se jim líbí. Respektovat, že je třeba i něco jiného, co se líbí mně, je jaksi ještě nenapadlo.. ehm, no nic. Ale chci říct - mě nikdy nebavilo vrtat se v jazyce, řešit hodinu jeden zatracepený foném, morfém nebo nějakou podobnou blbost (na to jsou někteří mí spolužáci experti :D), a ani většina těch literárněvědných a překladatelských statí mě prostě nenadchla. Najdeš v tom spoustu zajímavých věcí, to jo, ale.. no, já si prostě myslím, že pokud ti to nic nedává, pokud máš pocit, že tímhle se prostě nikdy v budoucnosti živit nechceš, nemá to cenu. Tedy, myslím si to střídavě, protože občas mě přepadají taky záchvaty miluju-fildu-a-bohemistiku-a-překlad-a-všechno-je-to-prostě-parádní (zvlášť těsně po nějaké příšerně těžké zkoušce, kterou jsem nějakým zázrakem složila :D), takže si připadám po tom roce, kdy pořád nevím, už těžce schizofrenicky.. :D ale vážně, přeju ti, ať ti to vyjde. Myslím, že je prostě hlavně důležité udržet si čistou mysl a vlastní hlavu, nespadnout do víru těch šílících hysterčících lidiček, co profesory považují za nějakou vyšší entitu povýšenou nad rod homo sapiens sapiens, a zůstat sama sebou. Tak jen - zvládni to, držím palce ;)

7 Akumakirei | Web | 6. června 2013 v 19:39 | Reagovat

[6]: Já se právě chci ještě pozeptat, než se rozhodnu. Aha, chápu, proč tě lákala žurnalastika :) S tou já jsem to po... Vůbec mě nenapadla, až se mě pak učitelka na psycho zeptala, proč nejdu třeba tam; ale bohužel už bylo pozdě. A s tím rokem "volna" je to tak 50/50, taky jsem o tom přemýšlela (hlavně kdybych se nikam ani nedostala), že bych se zvedla a zkusila jet pracovat do Anglie. Připadá mi, že by mi to pomohlo víc se "najít", ujasnit si priority, všechno si to srovnat a rozšířit obzory. Ale zase mě děsila ta pauza od studia. Asi i tvoje rodiče, ale moc mi nejde do hlavy, že neslyší i tvůj názor -.-"
Začíná mě to těžce deptat, co mi tu říkáš :D Ale tak uvidí se. A po složené zkoušce je to hned všechno růžovější, pak hůř ta následující :D
Díky, doufám, že tuhle skupinu následovat nebudu - vždycky když mám u nějakého "jiného" člověka takový náběh, říkám si, že si oblíká kalhoty úplně stejně jako já xD A doufám, že to vyjde i tobě, aby se ti povedlo dobře rozhodnout a všechno vyšlo :)

8 strigga | 8. června 2013 v 0:54 | Reagovat

Promiň, promiň! Nechtěla jsem tě zdeptat :) tyjo, poslední dobou se mi v těch internetových diskusích fakt daří... -_- asi bych si měla dát pauzu i od nich.
To, co píšeš o té Anglii - to je přesně ten důvod, proč jsem to chtěla udělat i já :) urovnat si v hlavě, co vlastně chci, kdo jsem a jakým směrem se chci ubírat... mrzí mě, že jsem to neudělala, myslím si, že bych dneska byla jinde, než jsem takhle. Ale co už, třeba to nakonec celé k něčemu bylo, tenhle šílený rok. :)
Každopádně se rozhodně zdeptat nenech :) ono to nakonec určitě bude fajn, uvidíš, že tě to ještě bude bavit - a když ne - no, tak si to prostě fajn uděláme. :)
A s mou rodinou... co naděláš :D každý má něco. Děkuju. :)

9 Akumakirei | Web | 9. června 2013 v 22:01 | Reagovat

[8]: Stejně se pak zdeptám sama, ale nikdy bych si neodpustila, kdybych aspoň ten rok nezkusila. Takže je to jedno a ty si nemusíš dávat pauzu v diskuzích :D
Určitě ti to nakonec něco dalo, aspoň už víš; co ne, co asi jo. Jsou to takový krůčky vpřed, i když jsou malý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama