"Tak řekni. Co ti na to mám říct?"

14. dubna 2012 v 20:50 | Akumakirei |  Experimentální poezie
.
.
.
Možná jen potřebuji napsat seznam
Zjistit,
že celý svět je z knih
Že stát je jedna police
A přejít na jinou znamená překročit hranice;
ochutnat jinou kulturu
(Někdy je přecházení hranic příliš těžké)


Můj Třetí stát je rájem fantazie,
slepé bezhraničnosti
Pátý je sekerou reality
Pochodem mezi roky
Staletími
Se stále stejnými příběhy
Druhý sbírá odštěpky,
ohmatává je, tvaruje je,
skládá jako puzzle
snaží se dolepit hrany,
které hrubě osekal První
ve snaze ukázat hrubost světa
Někteří pak pokrytecky vysvětlují důvody,
které ho k tomu vedly
Sami přitom nechápou
pravdu
Slaboduše přijímají vžitý názor
Nad novým ohromeně kroutí hlavou
I slovník se může mýlit!
A citovat ho není vždy na místě

Čtvrtý stát je domovem nalezenců
Odloženců
Bezmístců
Je největší a vítá vždy s úsměvem
S otevřenou náručí
Neklade požadavky
Nečeká výsledky
Nesnaží se zařadit
Nesnaží se patřit
Přijme a jede dál
Čeká na opozdilce
Klidně je znovu naloží
a znovu vyjede
Věří, že svět je jedna velká rodina
Že rozdíly by se neměly dělat
Že přesudky patří Prvnímu
Krasoslova Druhému
Bláznivost Třetímu
Realita Pátému
A minulost Šestému
Jemu patří směska
Říká jí život
A i když je po strop naložen
ochotně přijímá další

Kdybych byla jako oni
Patřila bych k Nim
K bezmístcům
K hledajícím
A přesto bych chtěla žít ve Třetím státu
Ne pro jeho bláznivost
Nekonvenčnost
Absurditu.
Pro tajemství,
které mi odmítl sdělit celé
Pro pocit
že opravdu patřím
Jenže já vždycky budu hledat
Vracet se na jedno jediné místo
někde uvnitř sebe
A proto zůstávám bezmístcem
Své si vozím s sebou

Stačí přehodit plachtu a vyjet

Staší přehodit plachtu a jet
Drahé si vézt pod ní
Jen pak nezapomenout vztáhnout ruku

a zatahat za cíp


Experiment zavedený u mě do krajnosti. Ale já věřím, že tu mez zase posunu, zase se pokusím zjistit, kam až to v dané chvílii jde.
S tímhle jsem ani neměla v úmyslu někdy vyjít na světlo blogu, ale jelikož už nějaký pátek má a já opět změnila názor, dávám to sem s tím, že pokud to někoho zaujme a trošku si nad tím popřemýšlí, budu ráda.
Jelikož začátek (který stejně na nic nenavazoval a byl stejně vytržený z kontextu jako je toto) jsem nezveřejnila, jsou tam tři tečky jako pomůcka pro mě, abych nezapomněla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 strigga | 19. dubna 2012 v 15:24 | Reagovat

To je... krásné, Aku-san. Inspirující, a neuvěřitelně skvělý nápad.
... že celý svět je z knih...
Promiň, nikdy jsem neuměla vnímat poezii slovy (stejně je to děsnej paradox, že se těmi slovy musí psát...), ale tohle je... no, něco jsem k tomu napsat musela

Jen mě mrzí, neskutečně mrzí, že nevím, ve kterém státě momentálně žiju

a že jsem stejně ztracená a nacházet útočiště ve fantazii někdy nestačí

že "někam patřit" je pocit, který taky neznám

a spousta dalších věcí

Je to nádherné, ten nápad bych rozvedla a napsala o tom zvláštní snivou povídku :) jen nevím, jestli by nebyla moc smutná...
A zajímalo by mě, co bylo na začátku :)

2 Akumakirei | 22. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

[1]: Děkuju, že jsi se zase ozvala :-) A děkuju, že jsi tohle přečetla. Ony jsou chvíle, kdy člověk sám pořádně neví, kam se zařadit, ale já věřím; i když často tvrdohlavě tvrdím něco jiného, že nakonec si to svoje místečko každý najde, možná si to ani neuvědomí, ale najednou ho mít bude.
Tak mě moc mrzí, že si teď přijdeš ztracená, ale moc moc doufám, že se to brzo změní. A že ten pocit "patřit" se objeví.

Jinak povídku... nedokážu si představit, že bych tak krásně zvláštní, snivou povídku o tom dokázala. A možná by přece jen byla moc smutná.
A začátek - ten byl o nerozhodnosti. Zapomínání a odvaze :-)

3 strigga | 22. dubna 2012 v 20:16 | Reagovat

Děkuju za odpověď :) zvědavost je zvědavost :)
Mimochodem, promiň mi, rozhodně jsem se sem nepřišla vypisovat ze svých depresivních stavů :D nemluvě o tom, že já jsem na tom tak nějak podobně prakticky pořád a vzhledem ke svým psychosebedestruktivním sklonům asi ještě i dlouho budu :D divná osobnost, ale co můžete chtít, s takovými rodiči... :D
Tak jen... promiň :) a... dovedu si představit, že by tu povídku napsal Vian. Nebo Saint-Exupéry. No - a nebo ty. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama