Prosinec 2010

Rozkvétající jabloně

28. prosince 2010 v 18:43 | Akumakirei |  Fotografie
Nemám ráda zimu. Ano, je nádherné, jak se ve sněhu odráží paprsky slunce, všechno kolem se třpytí, je bílé... Ale přímo bytostně nesnáším, jak se musím pořád soukat do kabátu, mrzne mi nos, jsem mokrá, když tak hnusně sněží etc. Ač jsem zimní dítě, opravdu ji nemusím... A tak sem dávám tři fotky rozkvétajících jabloní, které jsem dřív nafotila. Pro trochu jinou atmosféru, než je za okny.
...

Missa chickabee

26. prosince 2010 v 22:17 | Akumakirei |  Aktuálně
Nell
Dnešní den mi Vánoce trochu pokazil, ale aspoň jsem dospěla k dalšímu důležitému poučení.
Štědrý den byl zvláštně... rozvleklý. Pomalý. Na vše byla spousta času. V klidu jsme ozdobili stromeček, každý si udělal své potřebné, pak jsme se sešli u večeře, dali si dárky etc. Ne, ponožky jsem nedostala. Dostala jsem triko s pandou, které jsem si sama vybrala, tepláky, knížku, kterou jsem si sama "vyaukcovala" a sprej do bot. Třešňový. A věž na způsob domácího kina. Repráčky, které zvládnou výborný basák, line se z nich zvuk lepší než zpěv bájných Sirén a Mei (hl. krabička) se prý dá připojit k televizi a funguje jako DVD. Připojena už je, jen film jsem si ještě nepustila. Ne přes ni.

S citem na kličku

24. prosince 2010 v 1:28 | Akumakirei |  Aktuálně
Vánoční
Možná za to může moje celoprosincová vánoční nálada; ani mi nepřipadá, že je už konečně ten Štědrý den. V poklidu tu ťukám do klávesnice za písničky ze Sin City, v krátkých intervalech sahám po láhvi grepové minerálky Odyseus, kterou jsem před chvílí klasicky pomalovala lihovkou, a čekám, až se mi dostahuje nový díl Naruta. Tak šťastné a veselé....

Ta dá

12. prosince 2010 v 1:42 | Akumakirei |  Experimentální poezie

Ta dá, ta dá, ta dá da.
Ta dá, ta dá, ta dá da.
Ta dá, ta dá, ta dá, dá, da...

Za kolik bolesti,
a za kolik úsměvů,
padáme do hlubin pitomých
- ach ano, i bláhových -
standartů dnešní doby.

Je suis un homme

9. prosince 2010 v 21:53 | Akumakirei |  Aktuálně
Minul konec října, listopad, začátek prosince a já teprve teď znovu usedám před otevřenou administraci blog.cz, abych dala na vědomí, že mě ani nepřejelo auto, ani nesežralo sousedovic štěně, ani na mě naspadl na náměstí vánoční stromeček a ani se mi nestalo nic drastického. Pokaždé, když jsem otevřela Nový článek, položila prsty na klávesnici a sklonila nad těmi písmenky hlavu, nějak jsem nevěděla, co psát. A možná když jsem tušila, zase naopak nespolupracovala Arachne.