Říjen 2010

Ofra Haza

29. října 2010 v 1:19 | Akumakirei |  Hudba
Znovu o sobě dávám vědět. A dávám o sobě vědět to, že jsem v pohodě a usměvavá :) Děkuju i za komentáře u předešlého článku (PS: My name is Brody), na které jsem sice neodpověděla, ale... pomohly mi a ještě jednou za ně děkuju :) Já jsem na ně nechtěla odpovídat stránkovými slohy...
Děkuju i Bohu za podzimní prázdniny, protože jsem se vážně už potřebovala vyspat. Nějak mi přestávají stačit víkendy xD
...

La chanson de la rue - 9/ Předpis na život

24. října 2010 v 21:14 | Akumakirei |  Povídka La chanson de la rue
Malej čistič bot nikdy nefňuká,
i když má nejhorší práci ve městě.
Před každým musí ohnout hřbet,
pracovat na ulici není žádnej med.
- Johnny Cash (Get rythm)

Někdy přichází čas účtovat. Jen tak si ta doba přikvačí, otře se o duši a začne škrábat na stěny srdce. Krůpěje krve stékají do svědomí, kterému nezbývá nic jiného než otřít si oči, nebo zůstat slepý.

La chanson de la rue - 8/ Realita křídla stříhá

17. října 2010 v 20:23 | Akumakirei |  Povídka La chanson de la rue

Jsme tu jako v kleci a nemůžem z ní!
Občas nám ji černou plachtou přikryjí.
Máme býti vděční za povolení žít,
kdekdo o tom řeční a já, já nemám klid.
V zemi, kde vládne strach, kde nevinný je vrah...
Kdo by chtěl zpátky na zem?!
- Marta Kubišová (Ne)

Nebylo mu příjemné probuzení v Reinině domě. Ta rodinná atmosféra mu nedělala dobře. Miko se neustále usmívala a vesele něco žvatlala. Reina se tvářila jako vždy sebejistě. Když pak seděl u stolu naproti její dceři, říkal si, že mít děti vlastně ani není tak špatné.
Záleží ale na tom, s kým je máte.

PS: My name is Brody

10. října 2010 v 15:03 | Akumakirei |  Aktuálně
Díky.
Díky za ten počet návštěvníků, který se mi objevil na hlavní stránce blog.cz, když jsem se teď přihlásila. Asi to vypadá tak, že si blog prochází menší krizí. A když si to shrneme, tak si možná autor prochází menší krizí. Nikdy bych si nedokázala představit, že jednou budu řešit takovéhle "problémy"... a to, jak k nim budu přistupovat, to mě mate ještě víc.
Ale jelikož včera Niky uhodila hřebíček na hlavičku, nebudu je tady rozebírat. Připadá mi to jako prát špinavé spodní prádlo na autobusovém nádraží - kolem prochází spousta lidí, míjí vás a dívá se, co to proboha děláte.

La chanson de la rue - 7/ Z obalů čokoládových sušenek

4. října 2010 v 18:49 | Akumakirei |  Povídka La chanson de la rue
Haló? Haló!
"Vidíš, jak fouká?" "No a co?"
"Podívej se z okna..." "No a co?"
" A včera bylo slunečno." "No a co?"
"Proč pořád říkáš to samý?!" "Jsem záznamník."
- Tatu (Show me love)

Je toho tolik, co bych ti chtěl říct. Spousta nepodstatnejch věcí, připitomělejch postřehů a nezajímavejch názorů. Hromada nedůležitejch keců. Víš, fakt bych ti to řekl. Jenže je tady jedna překážka. Ty.