Březen 2010

"Vidíš jen černě a bíle, nic mezi tím." Časy se mění, mami

28. března 2010 v 22:23 | Akumakirei |  Aktuálně
Sviť, sluníčko, sviť
Je zvláštní sedět po týdnu znovu ve svém křesle a najednou se dívat z okna tak trochu jinýma očima. Poslední dobou se toho hodně mění...
Jednou mi máma řekla: "Vidíš jen černě a bíle, nic mezi tím." Asi měla pravdu. Ale teď se mi zdá, že ta černá nějak mizí... ne že by mizely problémy, ale dokážu se na ně najednou dívat jinak. Snad se začínám víc dívat bíle.
A jsem za to ráda.
Ten týden nebyl nějak drastický. Jen jsem byla se školou na horách, dozvěděla se o těch lidech spoustu nových věcí, brázdila širé pláně sjezdovek a hory na běžkách (ty běžky byly horor...) a bavila se.
A pak jsem se po týdnu vrátila domů.

Cena prachu - 1. část

28. března 2010 v 10:24 | Akumakirei |  Povídka Cena prachu


Abys mohl platit, musíš mít co dát.
Abys měl co dát, musíš se umět něčeho vzdát.
A umět se něčeho vzdát není hrdinství.

Nadechnout se a stát. Vydechnout a jít. Tak ji to učil. V jejích prvních dnech. Když svět zčernal a slunce vystřídaly mraky.

"Budeš nesmrtelná. Navždy mladá. Krásná. Proč nechceš přijmout?" Bílé prsty se jemně dotkly tmavých vlasů klečící ženy.
"Nesmrtelnost je žvást," procedila skrz zuby. Zrychleně dýchala. Nechtěla před ním ukazovat slabost, ale už nemohla. Nemohla. Její rána moc krvácela. Ztratila už příliš krve.
"Zlatíčko, proč bych ti lhal," ptal se tiše, jeho hlas jí připomínal zvonky rolniček.
Stejně zrádný jako ony.

La fleur... flower... flos... květina

13. března 2010 v 20:31 | Akumakirei |  Aktuálně
Přesně tyhle články jsem nikdy neměla ráda. Takové to omlouvání se za nečinnost, slibování rozjezdu apod... Ale aby mi ta rubrika Aktuálně úplně neumřela; žiju a jsem nemocná, takže jediné, na co mám chuť, je ležet v posteli a sledovat nové a nové filmy.
Narazila jsem na jeden jménem Parfém: Příběh vraha, který mě celkem dostal, navíc pouštět si ho na noc asi nebyl nejlepší nápad a to zas takový strašpytel nejsem. Podívala jsem se znovu na Letce, Moulin Rouge, Fantoma opery, Catwoman... a začínají mně docházet nápady, protože se mi nechce dívat na filmy, které jsem už viděla. Neměli byste nějaké doporučení? Je mi jedno co to bude. Animovaný beru všema deseti, filmy podobné Requiem za sen či Moulin Rouge taky.
Začínám se cítit jako zoufalec, když už to píšu i sem, ale mé nápady bohužel došly a rady ostatních pohořely.

Dokaž mi. Dokázat ti.

9. března 2010 v 17:23 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Věnováno molly, mé vrbě.

Dokaž mi, že nejsem sama.
Dokaž, ať neprožívám drama.
Naivní a stejně prázdné,
co nás vrhá do neznáma.

Dokaž mi a neptej se mě,
cena není žádná, jen snad
tvá odpověď pádná studí.
Otisklá, tak náhle chladná.

Dokaž, nehledá se snadno.
Dokaž, ráno bývá chladno.
Dokaž, odhoď nuzné šatstvo.
Dokaž, znič mé bílé plátno.