Prosinec 2009

Básnění na skype

30. prosince 2009 v 14:43 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Tak byl jednou jeden den na skype... A Niky s Aku blby. A co se nezrodilo? Básničky... Sice jsem se bránila, že rýmovat neumím, ale byla jsem donucena něco splácat. Pro pobavení, žádnou krásnou poezii v tom nehledejte.
Kurzívou Niky, normálně já, nejdřív jsem to chtěla odlišit barvama, ale to už tu jednou bylo a akorát to píchalo do očí.
Později možná ještě doplním obrázky, ale nečekejte žádné umění. Když pro zasmání, tak pořádný.

Tak šlo světem telátko,
potkalo ho prasátko.
růžovoučké štětiny,
rypák mělo od hlíny.
Telátko se zeptalo:
,,Cos, ty čuně, dělalo?"
,,Já zahradu celou zryl,
přistižen jsem při tom byl."

Veselé Vánoce

24. prosince 2009 v 16:44 | Akumakirei |  Aktuálně


Christmas List Lyrics by Simple Plan

Časy se mění

20. prosince 2009 v 23:40 | Akumakirei |  Experimentální poezie
časy se mění...
A mně uvadly květiny
co jsem sázela na jaře
____ušpiněná od hlíny.
Černé měsíčky se smály,
když úsměv jsem jim chtěla
smazat.

Už dva roky s modrou-vílou...

17. prosince 2009 v 18:08 | Akumakirei |  Blog
Blog založen 17.12.2007
Neslibuju, že tohle bude nejlepší blog :o)) (což určitě nebude), ale mělo by se to časem (za hodně dlouho) :o) zlepšit.

Úryvek z mého úplně prvního článku na blogu. Nostalgie... Kdo by tušil, co se všechno za ty dva roky změní.
Dva roky... celkem dlouhá doba. Já vím, jak pro koho. Pro někoho jsou dva roky nic, pro někoho je to celý věk.

Vůně květin

13. prosince 2009 v 14:05 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Hbité prstíky
skládaly
tvořily
Bílé záhyby se pomalu
množily až
vdechly život
růži.

Z obalu od
máslových sušenek.
Tak dnes voní
květina.

Pár momentek chlupáčů

12. prosince 2009 v 14:58 | Akumakirei |  Fotografie
Slibovala jsem obrázky koťat, bohužel jsem však netušila, že pořídit jejich fotky je nadlidský výkon (granulky zabraly, prostě to musíte umět). Něco jsem vyfotila, jenže já jsem někde pod bodem mrazu třídy fotograf-amatér, což brzo dokážu. Viz ty fotky dole -_-
Snaha se cení. Chvílema jsem myslela, že je asi přiškrtím, protože jsem skoro ani nestačila dát prst na tlačítko a kotě už bylo dávno v čudu. Nakonec ale nezabraly jen granule, ale i paní Fletcherová.

Prodavačky úsměvů; 4. část

10. prosince 2009 v 20:14 | Akumakirei |  Povídka Prodavačky úsměvů
a pro vás vymodlit též trochu štěstí.

Probudila se pozdě ráno. Skrz závěsy probleskovaly sluneční paprsky a pod zády ji něco tlačilo. Když se odkulila, zjistila, že je to kniha.
"Už jsi vzůhu? Udělal jsem kafe, asi ti bodne," objevil se ve dveřích blonďatý muž.
"Ty si čteš v posteli kuchařku aneb `Jak připravit dobrý rámen`?" vystřelilo jí obočí nahoru. Rozpačitě se podrbal ve vlasech. Nevnímala to. Odhodila knihu od sebe a chytila se za hlavu.
"Bolí, co? Jak by taky ne, když jsi včera tak řádila. Trošku jsi to přehnala."
"Hodně jsem to přehnala a přebrala jsem. Ale co je ti vůbec do toho? Měls mě tam nechat, postarala bych se o sebe."
"A jak? Vždyť jsi byla nalitá jak dělo. Sotva jsi šla."
"Já se neprosila!"
"Já taky ne. Bylo to přirozený tě sem vzít. To by udělal každej."
"Každej ne."
"Většina."
"A většina by udělala i něco navíc."
"K tý většině já nepatřím. Nemám potřebu lámat holku, která o sobě neví."

Prodavačky úsměvů; 3. část

8. prosince 2009 v 23:10 | Akumakirei |  Povídka Prodavačky úsměvů
širým chci světem jít přes hory, klestí,

Kuchař se jen podíval na hodinky a zavrtěl hlavou. Co je moc, to je moc. Nemůže jí tolerovat tolik pozdních příchodů. Pohled mu znovu ulpěl na hodinkách, když náhle klaply dveře a dovnitř vpadla udýchaná dívka.
"Emi-"
"Ujela mi tramvaj," vyhrkla první věc na obranu, která ji napadla.
"Ty přece nejezdíš tramvají," zamračil se.
Opřela se o rám dveří a pomalu se vydýchávala.
"Holka, já byl tolerantní až moc. Tohle už nejde. Potřebuju tě tady na minutu a ne že si přijdeš, kdy se ti to hodí. Bohužel jsem nucen dát ti výpověď."

Jednoduše složitá

8. prosince 2009 v 23:09 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Přišel za mnou.
"Holka,
z tebe básník;
k smíchu."