2.kapitola - Problémy začínají

30. dubna 2009 v 19:30 | modrá-víla |  Povídka Tajemství dávné minulosti
2.kapitola - Problémy začínají

"Pomůžu ti s vlasy, ano? Máš je moc hezký," usmála se Hinata na Shiori a začala ji česat. Dívka poslušně seděla na židli před zrcadlem a držela. Hinata jí opatrně rozčesávala dlouhé tmavé vlasy a pak do nich vpletla velkou mašli.
"Takhle ti to bude moc slušet," pochválila ji.
Shiori se na sebe rozpačitě pousmála do zrcadla.
"Tak pojď, ať na nás nečekají. Sem zvědavá, co je k snídani," chytila ji za ruku Hinata a vyvedla z pokoje.

"Dobré ráno," pozdravila Hinata způsobně a usedla za stůl.
Shiori se zarazila u dveří. V místnosti se totiž nacházel i Hinatin otec a ona z něho neměla moc dobrý pocit. Dále tam pak byla Hinatina mladší sestra Hanabi a Neji.
Hinata si začala nakládat na talíř, ale jakmile zpozorovala, že vedle ní nikdo nesedí, otočila se zpět ke dveřím.
"Neboj se," natáhla k ní ruku a Shiori kousek popošla.
Ostatní na ni nechápavě hleděli. Dívka znovu kousek popošla, pak komicky trhla hlavou směrem k Hiashimu a usedla vedle Hinaty. Hanabi se na ní povzbudivě usmála.
"Slyšel jsem, že máš novou misi, Neji," ozvala se hlava rodiny a obrátila se na mladíka po jeho levici. Neji kývl a urychleně spolkl velké sousto.
"Ano, ale nebude to jistě nic těžkého."
"Neměl bys to podceňovat," nesouhlasil Hiashi.
"Rád bych slyšel, že i ty jsi dostala nějakou významnou misi," podíval se tvrdě na Hinatu.
Ta jen sklopila oči.
"Mise nejsou dobré," ozval se chraplavý hlas a všichni se překvapeně otočili na Shiori, která si urychleně připleskla ruku na pusu a zatvářila se vyděšeně.
"Proč by nebyly dobré?" zahromoval Hiashi.
"Otče, prosím tě..." chtěla ho zastavit Hinata, ale nedal se.
"No? Vysvětlíš nám svoji domněnku?" zamračil se na dívku. Shiori se začala třást.
"Otče, tohle není..."
"Ať nám to vysvětlí!" rozčílil se pán domu.
"No?" otočil bílé oči zpět na krčící se dívku.
"Možná byste opravdu neměl..." přidal se Neji, ale přerušil ho sípavý hlas.
"Umírají lidé. Smrt všude," promluvila Shiori v heslech.
"Pokud je dobrý tým, není se třeba obávat špatného konce," svraštil čelo Hiashi. "Jestliže..." "Hiashi-sama, volají vás," přerušil ho hlas mladého shinobi.
"Hned přijdu," kývl a odkráčel od stolu.
"Možná zas nebude tak těžký ji nechat rozmluvit," poznamenal ironicky Neji.
"Já to nechápu. Bojí se, ale dokázala odporovat otci," zakroutila hlavou Hinata.
Oba se zadívali na dívku, která si teď pozorně prohlížela jídla na stole a nakonec sáhla jen po chlebu.
"Tohle je lepší," podala jí Hinata plný talíř jídla, ale dívka jen vytřeštila oči.
"Musíš se najíst, jsi hrozně hubená," odporovala jí a strčila talíř před ní. "Začneme s tímhle a pak ti půjdeme sehnat nějaký oblečení, protože tohle je přeci jen trochu... odsloužilý," našla konečně to správné slovo.

"Tak už vylez, Shiori, určitě to nevypadá zle," volala za stěnu Hinata.
Ozvalo se jen tiché zašustění látky a pak se objevila i bledá dívka.
"Moc ti to sluší," usmála se na ní modrovláska. "Kluci budou šílet," podotkla.
Shiori polkla a schovala se za stěnu.
"Já to tak nemyslela," rozesmála se Hinata a vytáhla jí za ruku ven.
"No vidíš," poplácala ji po rameni a urovnala kousek tmavozelené látky.
Dívka se na zkoumavě podívala na odraz v zrcadle a pak se schovala Hinatě za záda.
"Ty jsi, trdlo," vypískla Hin pobaveně a vystrčila ji znovu před sebe. "Víš, co? Ukážeme se Hanabi, aby ti dokázala, že jsi to ty," uchopila ji za ruku a vyvedla z pokoje.

"Bylo to moc nebezpečné, Hanabi! Co sis myslela?" ozýval se rozčilený hlas z dívčího pokoje. "Ocenila bych, abyste mi do toho přestali konečně všichni vrtat!" zaječel vysoký hlas a dveře se s trhnutím otevřely. Z pokoje vyletěla naštvaná Hanabi a za ní v závěsu Neji.
"Řekni mu něco, ať už mě nechá být! Pořád jen..."
"Nemůžete se taky mírnit? Máme dát pozor na holku, kterou vyděsí moucha a vy tu řvete na celej barák," vytočila se Hinata, což se stávalo málokdy.
Oba provinile zavrtali oči do podlahy.
"Vlastně jsem vám chtěla ukázat, jak se Shiori zlepšila. Že jo, Shiori?" otočila se na dívku, která tam ovšem nestála.
"Shiori? Shiori!" zavřískla Hinata vyděšeně a rozeběhla se chodbou zpět.
"Zase průser," ohodnotila to Hanabi a rozeběhla se za sestrou.
Neji založil ruce na prsou a nevěřícně pokýval hlavou.
"My, tak vážený klan Hyuuga pro své Kekkei genkai, běháme po baráku jak blázni, ačkoliv máme Byakugan, který je pro hledání ideální."
Kolem očí mu naskočily drobné žilky a za chvilku se už vydal opačným směrem než obě dívky.

"Tsunade-sama mě zabije," zašeptala Hinata a znovu zkontrolovala skříň.
"No jo, od ní bych to nechtěla schytat," souhlasila Hanabi a podívala se pod postel.
"Mysli, prosím tě! Tam by se nevešla!" zasyčela Hin a zároveň otevřela šuplík od stolu, aby ho překontrolovala.
"Kdyby vás to zajímalo, tak jsem ji už našel!" ozval se hlas po celém domě.
Obě okamžitě nechaly postel postelí a šuplík šuplíkem a rozeběhly se za hlasem.
"Vylez, Shiori. To je v pořádku, neboj se," promlouval Neji konejšivě na dívku krčící se mezi skříní a věšákem na deštníky. Dívka jen ještě víc vytřeštila oči a posunula se od něho dál.
"Mám ji!" zařval dívčí hlas nedaleko a kolem jen projela modrá šmouha, jak se snažila Hinata zastavit, ale podařilo se jí to až o zeď.
"Super!" ozval se další ječák a Hanabi putovala do náručí své sestry.
Nejimu cukly koutky u úst.
"Já myslel, že ji nemáme děsit," poznamenal nevinně, ale to už ho Hinata poslala na druhý konec pokoje, aby uviděla na Shiori
"No vidíš, já říkala, že se bude šílet," usmála se na ni.
"Tak vylez, než se tady přizabijeme," podala jí ruku a dívka ji po chvilce váhavě stiskla.

***
"Akane, pojď se nasnídat," zavolala tišeji do pokoje na dívku Tenten.
Akane seděla u okna a dívala se ven na vycházející slunce. Když Temari promluvila, škubla sebou, ale neschovala se. Otočila hlavu na Tenten a pomalu se zvedla. Nechala Tenten, aby šla před ní a pak ji pomalu následovala. Sešla z patra do kuchyně, kde už seděl Kankurou.
Zarazila se ve dveřích, ale když se na ni usmál, opatrně pokračovala až ke stolu.
Hnědovláska před ní položila hrnek s horkým čajem a chléb.
"Vem si kolik chceš."
Akane začala jíst a přestávala vnímat okolí.
"Zlato, můžeš na chvíli?" podíval se na Tenten Kankurou.
"Samozřejmě," přikývla a následovala svého přítele do obýváku.
"Pořád nemluví?" hodil hlavou směrem ke kuchyni.
Bruneta zavrtěla hlavou.
"Bohužel ne. Snaží se, jenže asi nemluvila tak dlouho, že se jí hlas bude vracet jen velmi obtížně."
"A už se aspoň nebojí?"
"To je to nejhorší," povzdechla si Tenten. "Pořád nikomu nedůvěřuje naplno. Myslím, že i když se už tak nebojí Temari-san, tebe, mě, Sakury, Matsuri a Gaary-sama, tak důvěru v nás moc nemá. Spíš nás vnímá jako osoby, které u sebe musí trpět. Těžko si zvyká na nová prostředí. Vždyť sám víš, že za ten týden, co tady je, tak ani jednou nevyšla z domu. A když sem někdo přijde, rychle se schovává."
"To bude ještě hodně práce než se přestane bát úplně."
Z kuchyně se ozval řinkot tříštěného skla.
Tenten sebou trhla a rychle pospíchala do kuchyně. Tam uviděla krčící se Akane před nějakým cizím mužem.

"Sakra, kolikrát těm lidem mám říkat, že už sem nemůžou chodit, jak se jim zlíbí?! Ven!" rozkřikla se na návštěvu aniž by se podívala, kdo to je.
Kankurou se objevil v kuchyni taky nechápavě se díval na nově příchozího.
"To je Lee," vypravil ze sebe ztěžka.
"Cože?!"
Tenten zvedla hlavu od střepů.
"Jdeme nevhod?" usmál se zářivě Lee.
"Ani nevím. Pojďte dál, ale opatrně, ano?"
Za Leem se objevil Gai, Shikamaru a Kurenai.
Posadili se ke stolu a Kurenai zpozorovala, jak se dívka se světle modrými vlasy krčí u kuchyňské linky.
Přešla k ní a chtěla ji pohladit, ale Akane se rychle přemístila až do rohu u zdi.
Kurenai jen na Akane nechápavě zírala a snažila se pochopit, co se stalo.
"Kurenai-sensei, sedněte si," přitlačila ženu na židli Tenten a pomalu se sunula k rohu.
"Co se děje?" zeptala se černovláska Kankurou.
"Povíme vám to pak," zašeptal Kankurou a bedlivě sledoval Tenten.
"Neboj se."
Bruneta k dívce přistupovala velmi opatrně a mumlala k ní konějšivá slova. Akane se ale pořád třásla, a tak Tenten nezbylo nic jiného, než jí pomalu hladit dlaň a pak ji jemně uchopit a odvést pomalu do jejího pokoje. Když Akane procházela okolo hostů, začala se třást ještě víc a snažila se utéct, ale Tenten ji ukonějšila klidným hlasem.

"Akane, budeš tady, ano?" Tenten otevřela dveře do jejího pokoje a jakmile dívku pustila, modrovláska se vrhla na postel a přitiskla se ke zdi.
Tenten potichu zavřela dveře a doufala, že za chvíli se přestane třást a bude v pořádku.
Sešla do kuchyně a narazila na nechápající pohledy.
"Vše vám vysvětlím, ale… Kankurou, tos nemohl udělat aspoň ten čaj?"
"Uhádlas, nemohl, odváděla jsi Akane do pokoje."
"Akane?" zeptal se nechápavě Gai.
"Asi před týdnem tu byla objevena dívka. Ta modrovlasá dívka, to je ona, kterou jste teď viděli. Strašně se bojí lidí. Co jim dalo práce, aby ji dovedli nejprve do kanceláře a pak sem. Vůbec nevychází z domu a je pořád vystrašená."
"A to už je takhle celou dobu?" zeptal se Shikamaru.
Kankurou zakroutil hlavou a nalil všem čaj.
"Není, ale jakmile se před ní nebo u ní objeví cizí člověk, kterého ještě dobře nezná, je vyděšená právě tak, jak jste ji viděli před chvílí. Zrovna takhle se chovala i před týdnem."
"Aha… Jen mi připadá divný, že kdyby byla hodně vyděšená, tak by aspoň křičela, ne?" řekl svou úvahu nahlas Lee.
"Tohle je taky háček… Ona nemluví," povzdechla si bruneta.
"Takže je němá?" dotázal se Gai.
"Není. Jak jinak bychom věděli její jméno? Ona umí mluvit, ale vypadá to, že hodně dlouhou dobu nemluvila, proto nemůže mluvit i kdyby chtěla. Její jméno bylo to první a poslední slovo, co z ní vypáčili."
"Tak to je blbý," protáhl obličej Shikamaru.
"Tak přehodíme téma… Jak je v Konoze?" zeptal se Kankurou.
"Nevíme, byli jsme na misi," pokrčila rameny Kurenai.
"To je škoda…," posmutněla Tenten.
I když tu měla přítele, kterého moc milovala, po domově se jím stýskalo.
Přece jen tam vyrostla a měla tam přátele. Bylo už dlouho, co tu vesničku ukrytou mezi lesy viděla naposledy. Možná by nebylo od toho, aby ji zase navštívila. Ale nejdříve to musí vyřídit tady...

Ta dívka jí dělala starosti a věděla, že důvod proč se tak chová je velmi vážný. Bylo by hezké kdyby jim začala více věřit.
"Můžete mě omluvit? Donesu Akane snídani, nejedla," poznamenala stručně Tenten a ještě narychlo připravila vydatnou snídani, naskládala ji na tác a vystoupala schody do patra.
Potichoučku zaklepala na dveře.
"Akane, můžu dál?"
Když se dívka neozívala, a protože v rukou držela tác, otevřela si dveře nohou a rozhlédla se po pokoji.
"Nesu ti snídani," řekla jí a postavila tác na stůl.
"Akane?" otočila hlavou, když se neozývaly kroky.
Dívku spatřila na posteli, jak se tiskne k chladné zdi a třese se.
Tenten přešla až k posteli a podřepla si tak, aby viděla dívce do očí.
"Akane… Neboj se, to jsem já, Tenten," promluvila na Akane konejšivým hlasem tak, aby se nebála.
Třes ustal a Akane se váhavě posadila na posteli.
"Vidíš, že to jde. Půjdeš se nasnídat? Jsi hubená, měla bys víc jíst."
Tenten převedla Akane ke stolu a dívka se váhavě podívala na talíř.
Tenten se usmála.
"Neboj se, otrávený to není," prohlásila a odešla zpět za návštěvou.
Akane se ujistila, že je v pokoji sama a začala pomalu jíst.
Ale jakmile se dotkla vody, sklenici upustila a rychle utekla na postel.
Bylo tu tedy ještě něco, co jí bránilo pít normální vodu… Ale co? To se bude muset zjistit…

Poznámky: Opět další kapitolka spoluautorské se Sayoko. My doufáme, že se líbilo a už pracujeme na pokračování ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama