Osmkrát si vyčítám

8. ledna 2009 v 17:48 | modrá-víla |  Originální tvorba
Nemohla jsem přijít na nějaký pořád název takže to moc dobře nedopadlo. Těch osm "příběhů" jde po sobě tak, jak jsem se cítila. Psala jsem to s písničkou 30 minutes od Tatu.


Bezmocnost...
Cítím ji v každém kousku těla, v každém pohybu, v každém nadechnutí. Tak ráda bych se bránila, tak ráda něco změnila, ale nejde to. Už to nejde.

Vysvětlení...
Chci se rozeběhnout, chci jít za osobou, které jsem tak ublížila a omluvit se, vysvětlit. Ne. Je pryč. Odešla a nevím, kdy se znovu potkáme. Nevím a začíná mi připadat, že toho poslední dobou přibývá.

Zloba...
Užírá mě vztek a nemůžu se mu bránit. Chci křičet, rozbíjet věci, hádat se... Jenže zloba nakonec vyprchá. Vždycky vyprchá...

Nepotřebná...
Jsem jak obloha bez slunce, jako strom bez listí, jsem řeka bez vody. Jsem bludička bloudící světem, hledající útěchu, kterou podle legendy nikdy nenaleznu.

Pochopení...
Dusím se. Nemůžu dýchat. Kolem chodí lidé a já slyším jejich smích. Nedívají se na mě, míjejí mě bez pohledu. Ano, nejsem hodna ani toho lidského daru, kterému se říká pochopení.

Samota...
Co se děje? Všichni utíkají, prchají, berou do zaječích a já... Znovu sedím doma a přemýšlím. Přemýšlím, komu se mám vyhnout, abych znovu neublížila.

Bolest...
Už toho bylo dost. Dívám se na klidnou hladinu vody a cítím, že moje mysl je rozbouřená jako ta nejdivočejší řeka. Cítím chlad, voda se opírá do kamenů a oni padají. Hlava se mi div nerozkočí, ale nemůže, držím ji v rukou a snažím být klidná jako to jezero přede mnou.

Neměnost...
Pokazila jsem to. Neměla jsem. Pomoc se někdy nevyplácí, nebyla žádána a nebyla už platná. Vzpomínky nejdou vymazat, není na ně žádná guma ani záplata. Prý se z nich máme poučit. Už nikdy neudělat tu stejnou chybu jako tenkrát. Tu chybu... ani na ni není náplast?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama