2.kapitola - Jak víš, kdo jsem?

17. prosince 2008 v 15:34 | modrá-víla |  Povídka-Proč já...
Takže druhá část. Snažila jsem se to napsat s vtipem, možná se povedlo, možná ne, posuďte to sami. Doufám, že líbí :o)

2.kapitola - Jak víš, kdo jsem?
Vypadal přesně jako na obrázku, dlouhé hnědé vlasy a bílé oblečení. Nic jiného neviděla, protože předkem se snažil vyhrabat z postele. Přes hromadu rozházených polštářků, kupu plyšáků a neustlanou peřinu se mu to však nedařilo.

Dívce začaly cukat koutky. Zrovna teď jí moc nepřišlo, že by se spíš měla zajímat, jak se sem dostal a jak ho dostat zpátky. Zírala na jeho snahu vyhrabat se z postele a začínala se smát.
Ninjovi se nakonec jeho úsilí podařilo. Otočil se a pohledem prozkoumával okolí. Nejdřív se mu zdálo, že celý pokoj je nějaký moc teplý a slunečný, ale přišel na to, že to dělá žlutá barva a odrážející se slunce v ní. Nakonec nalezl dívku skrčenou pod stolem. Podle jejího pobaveného úsměvu usoudil, že nebezpečná nebude. Přesto však neztrácel pozornost.
Nééé, zaúpěla v duchu. Vzpomněla si na povídky co četla. Ninjové pronikly do jejich světa a oni naopak do jejich. Jenže tohle není povídka, tohle skutečnost, uvědomila si. No ještě, že to není nějaký nebezpečný šílenec, teda doufám, prohlížela si ho opatrně. I když, mohlo to být horší, takový Akatsuki bych tady nechtěla.
Zakašlala. Tohle se jí poslední dobou stávalo pořád. Měla návaly lehkého kašle, což se jí nikdy předtím nestávalo. "Nechceš už vylézt?" ozvalo se před ní. Vzdychla a vyškrábala se z pod stolu.
Okamžitě si uvědomila, jak je oproti němu malá. Vždycky byla na svých 163 cm hrdá, ale teď o tom začínala pochybovat. Když se mu podívala do očí, zarazila se. Samozřejmě, viděla je hodněkrát na obrázcích a v anime, ale tohle byla skutečnost.
Ninja si ji přeměřoval očima. Tak tohle kunoichi rozhodně nebude, pomyslel si. Byla malá, hubená i když míry modelky rozhodně neměla, s dlouhými vlasy a hnědými oči. Trochu mu připomínala Tenten.
"Ehm…," zachrčela dívka. Kruci řekni něco, napomínala se. "Ehm…," zas nic, tak se vymáčkni proboha. "Ehm…," zachrčela potřetí neúspěšně. Kdyby se dívala na film a ta postava se tam takhle chovala, asi by se potrhala smíchy, ale teď to nebyl film, byla to skutečnost.
"J-já jsem, říkají mi Kamlyn" ozvala se, konečně úspěšně. Váhavě k němu natáhla ruku. "Hyuuga Neji," řekl po chvíli a ruku kupodivu přijal. "Já vím," vyklouzlo dívce. "Jak víš, kdo…?" chtěl se jí zeptat, když uslyšeli šramot a kroky. "Rychle," sykla Kamlyn, rozrazila dveře skříně a než se stačil Hyuuga vzpamatovat, byl zavřený ve skříni pod věšákama.
Kamlyn se opřela o dveře a nechtěně zakašlala. Otevřely se dveře. "Ty už jsi vzhůru?" zeptala se jí máma. Dívka přikývla. "Tak s námi aspoň můžeš jet do ochodu. Víš jak chceme vybrat ty nový poličky a věšák do předsíně." Kamlyn zavrtěla hlavou. "Já nikam nechci, mami," zaškemrala. Ani nikam nemůžu, uvědomila si. Musím co nejdřív přijít na to, jak ho dostat zpátky. Štěstí, že jich není víc, teda aspoň u mě.
Matka se zarazila. "Já myslela, že se chceš podívat po té nové váze a…" Dívka jí skočila do řeči. "Mami, víš že mě to courání po obchodech nebaví a ještě teďka v zimě." Matka zaváhala, ale nakonec souhlasila. "Kdy pojedete?" zeptala se Kamlyn se zájmem. "Asi za hodinu," zahučela její máma, přemýšlející už nad něčím jiným. Zavřela za sebou dveře a dívka si oddechla. Jenže dveře se hned zase otevřely. "Pojď se nasnídat" křikla na ní ještě matka. "Já už jsem měla jogurt," odpověděla Kamlyn. Máma zavřela dveře.
Ježiš, to jsou šoky, pomyslela si Kamlyn. Pomalu otevřela dveře skříně a pomohla Nejimu se vyhrabat ven. Už chtěla zavřít dveře, když jí zarazil. "Ještě tohle" a sundával si ze sebe věšák s její mikinou. "Aha" zrudla. Popadla mikinu, vrazila ji mezi ostatní a zastrčila dveře.
Pomalu získávala ztracenou rovnováhu. Takže naši do hodiny vypadnou, přemýšlela. Super, hodinu to přežiju, pak ho zkusím nějak dostat zpátky a… a když to nepůjde, tak jsem v háji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wewe | Web | 17. prosince 2008 v 15:36 | Reagovat

je to super, a moc pekny blog

2 modrá-víla | 17. prosince 2008 v 15:38 | Reagovat

díkes, to potěší :o)

3 LiLi a Kvetullinka | Web | 17. prosince 2008 v 15:41 | Reagovat

ahojda, u nás na blogísku je SONB, tak se pls zapoj

4 Akumakirei | Web | 10. ledna 2016 v 20:23 | Reagovat

Komentáře obdržené na konoze. Vysvětlení u první části práce v mém komentáři.

Vložil Kimm-chan, St, 2009-07-29 15:27 | Ninja už: 2919 dní, Příspěvků: 722
A...a když to nepůjde, tak jsem v háji :D. Jashínku Aku, ty mě dostáváš. Ale ještě lepší byl Neji zavřenej ve skříni mezi věšákama. Mamka si myslela, že jsem znovu propadla hodinovému záchvatu šílenosti :D. Povídka nabírá grády. Copak se z toho vyklube? :-)
Letím na další díl.

Vložil Byakko, So, 2009-02-14 13:26 | Ninja už: 2964 dní, Příspěvků: 864
Super dílek! Vůbec si nemyslím, že by to byla "vata"! Je pravda, že toto téma je ohrané, ale proč ne? :-) Nevím, jak bych já řešila, kdyby se mi tohle stalo... xD

Vložil Sayoko, St, 2009-02-11 21:57 | Ninja už: 2821 dní, Příspěvků: 763
Tohle téma je ohraný, ale kdo by neodolal, že :-?  Mít tak v pokoji Nejiho... Ale nás je doma pět a tudíž by to bylo dost obtížný schovat nějakýho Naruťáka :-)

Vložil Yamata no Orochi, Po, 2009-02-09 18:27 | Ninja už: 2880 dní, Příspěvků: 3065
Těch návštěv mezi světy je tady sice hodně, tvá hrdinka je však moc sympatická a krásný a tajemný Neji k tomu...
Už se těším na pokračování :D

Reakce na YnO: Vložil Akumakirei, Po, 2009-02-09 19:05 | Ninja už: 2611 dní, Příspěvků: 694
:-) já vím, je to častý téma, ale já si nemohla pomoct+chtěla jsem napsat něco vtipnějšího než jsem psala předtím, ono zatím to vtipný není ani trochu, ale nějaký suší vtípky se snad brzo objeví (teda já se při psaní vždycky strašně bavím a představuju si, jak by ta postava přitom skutečně vypadala) *kruci, budu se muset naučit toho smajla, jak se červená*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama