Drabble sosací [6. část]

17. července 2017 v 21:17 | Akumakirei |  Drabble
Bylo a je
[27] Jen ať ti to nezůstane!
fandom: Kuroshitsuji

Je mu pět; matka vytahuje jeho palec z úst a odmítavě vrtí hlavou, slyší - neví.

Je mu osm, zlověstně se šklebí na rozšlápnutého pavouka, co praskl jako nafouknutý balónek, opět přichází matka a cosi říká, slyší ne, ne a víc se ztrácí.

Je mu deset a svět hoří, rodinu svázali plameny, jeho klecí. Smích probodává bubínky; tentokrát si pamatuje, zní horce. Lepkavě.

Je mu patnáct a spokojeně pozoruje sluhovu práci: rozbouraný dům, zoufalství v nepřítelových očí, co chápe, že svět dnes hoří po Jeho, a znovu nalézá onen zakázaný, necitelný škleb. Teď je brněním a rád ho staví na odiv.

 

Drabble sosací [5. část]

5. července 2017 v 2:05 | Akumakirei |  Drabble
Nadechni se před večeří
[19] Banány to jistí
fandom: Kuroko no Basket

Sehni se níž.
Přeběhni tam. A zpět. Víc; tam. Zpět.
Opakuj.
Popadni dech!
Vyskoč výš.
Chytni míč, vždy chyť míč.
(tref)
Znovu dech!

Pro výhru všech - trénovali do úmoru; střelba na koš, trestná za nevpadlé, jeden na jednoho, dva na dva, běh, překážky a člunkový běh a střelba (hoď to tam!) a bránění, posilování, protahování...
Večer sípali vyčerpáním.

Pokaždé jim proto s láskou připravila odměnu: kari s rýží, pečené kuřecí, dušené hovězí...
A pokaždé vídávala jejich protažené zelené obličeje lapající po dechu, ruce hledající sklenici s vodou. Chjo, vždyť se tolik snažila - nikdy neopomněla přidat i super výživný banánový protein!


Drabble sosací [4. část]

18. června 2017 v 1:59 | Akumakirei |  Drabble
Tříštící se svět
[13] Mozkobouření
fandom: Originální

"nelze ukazovat," věřila - "hele," křičel nadšeně, "vůbec se nepotřebuju nadechnout" - ona potřebovala - "nejsou naše pravidla pitomý, ségra?" - "musíme chránit," slyšela se - "pořád jenom zákazy!" - "jsi tvrdá," přidala Vera - "ty lehkomyslná" - "zapšklá" - "nehádejte! a půjdeme zase plavat spolu," žadonil - "nesmíš předvádět" - "proč, proč?!" - "kolikrát jsem říkala," nepamatovala - Vero - "pusť" - "nemůžu," chrčela - "dospěl" - a nebyl dospělý - Benny, Benny... - studilo - "Benny! Proboha, Benny!"

"Dýchej!" Viděla nad sebou Veřiny neúprosné oči a cítila pot vlastního těla.
Dýchej! zaznělo v hlavě. Cosi drtila v pravačce na prach -
"Promiň," šeptala sestra a svět se náhle vyjasnil. Ten den ji poprvé zhypnotizovala.
Spolu porušily své druhé pravidlo.

 


Drabble sosací [3. část]

20. května 2017 v 15:24 | Akumakirei |  Drabble
Ve světě, co nás zapudil
[09] Tak za kolik?
fandom: Úžasňákovi

Zvykl si, že s ním přichází světlo. Spravedlnost. Odvaha a šťastné zítřky!
Zvykl si, že při jeho vstupu do místnosti lidé září, smějí se.
Ona se smála i zářila. Jenže s ním světlo dávno nekráčelo stejnou cestou.

Zmučenější výraz než obvykle a šmouha na nose. Její zářící tvář nahradila zářící žárovka.
"...zdivo," sykla, když přes pokoj natáhla ruku a uchopila malý kousek na manželově rameni.
Teď ho doprovázel konec.
"Jen takový... meloušek... barák by spadl..."
Svěsila ramena. "Za -"
"Tři dny," vydechl. "Stěhujeme se za tři dny."

Zoufale pohlédla na tucet nevybalených krabic v rohu.
Děvčátko v kolébce se bezútěšně rozeřvalo.


Drabble sosací [2. část]

14. května 2017 v 13:52 | Akumakirei |  Drabble
Dalších pět drabble na různé fandomy; tentokrát na knihu Pravidla moštárny (John Irving), československý seriál ze 70. let Taková normální rodinka, realitu a knihy Hvězdný prach (Neil Gaiman) a Vlčí jáma (Jarmila Glazarová).
Předchozí část zde.

Bolavé duše
[04] Makovice
fandom: Pravidla moštárny (John Irving)

Z Jimovy návštěvy si sestra Angela neodnesla jen příjemné vzpomínky a haldu veselých historek, nýbrž i několik pytlů makovic, které její obětavý bratr přivezl ve své mohutné oprýskané dodávce s pragmatickým výrokem: "však ono se to bude hodit".
Hodilo.
Po rozmluvě se sestrou Ednou a domluvě s kuchařkou se ženy rozhodly sirotkům zpestřit jejich jídelníček.

Když Wilbur Larch zasedal po náročné operaci k pozdní večeři a padl mu zrak na makový koláček, pomyslel si, že žádné jiné jídlo se nikdy tolik nehodilo mezi šedé zdi St. Cloud's.
Matkám pomohlo morfium ztišit bolest.
Teď pomohou makové koláčky utišit duše jejich dětí.


Drabble sosací [1. část]

1. května 2017 v 22:04 | Akumakirei |  Drabble
Celý duben jsem při psaní bakalářky ještě odbíhala drabblit sem, což také vysvětluje neaktivitu zde. A jelikož už je po dubnu, drabble dopsána, házím je po částech i na blog, kdyby si někdo chtěl počíst :)
Jedná se o různé fandomy, na začátku jsem se sama se sebou vsadila, že se je pokusím střídat (vybrala si pár vytoužených, na která bych určitě něco chtěla) a že absolutní zákaz Naruta xD Což jsem si poměrně úspěšně splnila. A jelikož je drabblení pěkná oddechovka, říkala jsem si, že bych si mohla sama pro sebe občas nějaké napsat (a třeba přitom zkusit oprášit už stará dmd témata, abych měla více inspirace).
Pod zvýrazněným nadpisem vždy naleznete zadané téma.

A tak zamávejme kachnám
[00] Zamávejme kachnám
fandom: MASH

"Co myslíš, smrduté vojenské khaki nebo zaprášené vojenské khaki?"
"Nechceme, aby nám padly hned na startu."
"Cítí vůbec kachna něco? Fuj," rozkašlal se při vyklepávání kalhot.
"Přidej ještě trochu prachu a můžeme vynechat konfety."
"Úžasné! Jestli je něco hlídanější než Národní banka, pak Igorova rýže."
"Možná bychom si na stužky mohli vypůjčit krajku z Klingerových šatů," navrhl BJ.
"Ohó, jako na Pařížské přehlídce."
"Semeniště hříchu."
"Klingere!" nadchnul se Hawkey.
"Ah, už jste to slyšeli? Plukovník k večeři sehnal kachny."
BJ a Hawkey se na sebe zoufale podívali. "COŽE?"
"Pánové," přiřítil se Radar, "tady je ten toaletní papír na cílovou pásku!"

Rudá je vina, žlutý prach

23. března 2017 v 18:46 | Akumakirei |  Na téma Naruto
Řekni...

Padají.

Znovu padají.

Padají dolů, padají a padají, jsou zkroucené a ztrouchnivělé, zkroucené jako prsty nějaké stařeny, která jimi už sotva hýbá, stejně tak zažloutlé, zrudlé a hnědé, žluté jsou, žluté padají a padají a děti si v nich hrají, kopou do nich, vyhazují je nad hlavy a nechávají je znovu padat, padat na ramena, na oči, do očí, do očí.
(Bože, padají!)
Do očí, do očí, do očí. Mám je všude a všude klesají úplně, úplně stejně. Až se otočím -
Padají a ony výskají, a je to jako by podzim nebyl se svou přehlídkou ztrácení listí dobou smrti, ale dobou radosti, dobou her a nadějí.
Jenže ono stále padá, padá dolů, zkroucené a suché, šustící a hnijící na zemi. A celé to je doba smrti a rozkladu.
Až se otočím, uvidím, jak ve spirálách víří vzduchem a blíží se k zemi, uvidím, jak je rozfukuje vítr, jak se odráží ve výlohách obchodů, a uvidím, hlavně uvidím -

(Prostý občan)

9. března 2017 v 19:33 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Až se někdy zeptáš, kdo jsem byl,
usměji se, než odpovím a obrátím
se k slunci vytesanému do skal
Němý svědek jsem byl,
______pozorovatel,
____________všudybyl

Stalo se ticho

20. února 2017 v 2:44 | Akumakirei |  Experimentální poezie
nebe je nemocné a padá nám do očí tam
v lese hlubokém postavy
stojí, jen stojí
nekráčí k nám
když padá nebe a oči slepnou

Čekej do tmy

7. února 2017 v 5:17 | Akumakirei |  Na téma Naruto
"Chchchhcrrrrrrrrrr - mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!"
Cink. Třísk!
"Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!"
"Do haj- Já už tě fakt -!"
PRÁSK!
"Sakra, ne, Akamaru!"
PRÁSK, PRÁSK!
"ZAVOLEJTE SI TOHO PSA!"
"DRŽTE SI TOHO PSA DOMA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!"
"JÁ ZA TO ASI TAK MŮŽU! KOČKY PITOMÝ!" zařval Kiba v pyžamu z okna. "Akamaru, domů!"

Kam dál