Drabble sosací [3. část]

20. května 2017 v 15:24 | Akumakirei |  Drabble
Ve světě, co nás zapudil
[09] Tak za kolik?
fandom: Úžasňákovi

Zvykl si, že s ním přichází světlo. Spravedlnost. Odvaha a šťastné zítřky!
Zvykl si, že při jeho vstupu do místnosti lidé září, smějí se.
Ona se smála i zářila. Jenže s ním světlo dávno nekráčelo stejnou cestou.

Zmučenější výraz než obvykle a šmouha na nose. Její zářící tvář nahradila zářící žárovka.
"...zdivo," sykla, když přes pokoj natáhla ruku a uchopila malý kousek na manželově rameni.
Teď ho doprovázel konec.
"Jen takový... meloušek... barák by spadl..."
Svěsila ramena. "Za -"
"Tři dny," vydechl. "Stěhujeme se za tři dny."

Zoufale pohlédla na tucet nevybalených krabic v rohu.
Děvčátko v kolébce se bezútěšně rozeřvalo.

 

Drabble sosací [2. část]

14. května 2017 v 13:52 | Akumakirei |  Drabble
Dalších pět drabble na různé fandomy; tentokrát na knihu Pravidla moštárny (John Irving), československý seriál ze 70. let Taková normální rodinka, realitu a knihy Hvězdný prach (Neil Gaiman) a Vlčí jáma (Jarmila Glazarová).
Předchozí část zde.

Bolavé duše
[04] Makovice
fandom: Pravidla moštárny (John Irving)

Z Jimovy návštěvy si sestra Angela neodnesla jen příjemné vzpomínky a haldu veselých historek, nýbrž i několik pytlů makovic, které její obětavý bratr přivezl ve své mohutné oprýskané dodávce s pragmatickým výrokem: "však ono se to bude hodit".
Hodilo.
Po rozmluvě se sestrou Ednou a domluvě s kuchařkou se ženy rozhodly sirotkům zpestřit jejich jídelníček.

Když Wilbur Larch zasedal po náročné operaci k pozdní večeři a padl mu zrak na makový koláček, pomyslel si, že žádné jiné jídlo se nikdy tolik nehodilo mezi šedé zdi St. Cloud's.
Matkám pomohlo morfium ztišit bolest.
Teď pomohou makové koláčky utišit duše jejich dětí.


Drabble sosací [1. část]

1. května 2017 v 22:04 | Akumakirei |  Drabble
Celý duben jsem při psaní bakalářky ještě odbíhala drabblit sem, což také vysvětluje neaktivitu zde. A jelikož už je po dubnu, drabble dopsána, házím je po částech i na blog, kdyby si někdo chtěl počíst :)
Jedná se o různé fandomy, na začátku jsem se sama se sebou vsadila, že se je pokusím střídat (vybrala si pár vytoužených, na která bych určitě něco chtěla) a že absolutní zákaz Naruta xD Což jsem si poměrně úspěšně splnila. A jelikož je drabblení pěkná oddechovka, říkala jsem si, že bych si mohla sama pro sebe občas nějaké napsat (a třeba přitom zkusit oprášit už stará dmd témata, abych měla více inspirace).
Pod zvýrazněným nadpisem vždy naleznete zadané téma.

A tak zamávejme kachnám
[00] Zamávejme kachnám
fandom: MASH

"Co myslíš, smrduté vojenské khaki nebo zaprášené vojenské khaki?"
"Nechceme, aby nám padly hned na startu."
"Cítí vůbec kachna něco? Fuj," rozkašlal se při vyklepávání kalhot.
"Přidej ještě trochu prachu a můžeme vynechat konfety."
"Úžasné! Jestli je něco hlídanější než Národní banka, pak Igorova rýže."
"Možná bychom si na stužky mohli vypůjčit krajku z Klingerových šatů," navrhl BJ.
"Ohó, jako na Pařížské přehlídce."
"Semeniště hříchu."
"Klingere!" nadchnul se Hawkey.
"Ah, už jste to slyšeli? Plukovník k večeři sehnal kachny."
BJ a Hawkey se na sebe zoufale podívali. "COŽE?"
"Pánové," přiřítil se Radar, "tady je ten toaletní papír na cílovou pásku!"
 


Rudá je vina, žlutý prach

23. března 2017 v 18:46 | Akumakirei |  Na téma Naruto
Řekni...

Padají.

Znovu padají.

Padají dolů, padají a padají, jsou zkroucené a ztrouchnivělé, zkroucené jako prsty nějaké stařeny, která jimi už sotva hýbá, stejně tak zažloutlé, zrudlé a hnědé, žluté jsou, žluté padají a padají a děti si v nich hrají, kopou do nich, vyhazují je nad hlavy a nechávají je znovu padat, padat na ramena, na oči, do očí, do očí.
(Bože, padají!)
Do očí, do očí, do očí. Mám je všude a všude klesají úplně, úplně stejně. Až se otočím -
Padají a ony výskají, a je to jako by podzim nebyl se svou přehlídkou ztrácení listí dobou smrti, ale dobou radosti, dobou her a nadějí.
Jenže ono stále padá, padá dolů, zkroucené a suché, šustící a hnijící na zemi. A celé to je doba smrti a rozkladu.
Až se otočím, uvidím, jak ve spirálách víří vzduchem a blíží se k zemi, uvidím, jak je rozfukuje vítr, jak se odráží ve výlohách obchodů, a uvidím, hlavně uvidím -

(Prostý občan)

9. března 2017 v 19:33 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Až se někdy zeptáš, kdo jsem byl,
usměji se, než odpovím a obrátím
se k slunci vytesanému do skal
Němý svědek jsem byl,
______pozorovatel,
____________všudybyl

Stalo se ticho

20. února 2017 v 2:44 | Akumakirei |  Experimentální poezie
nebe je nemocné a padá nám do očí tam
v lese hlubokém postavy
stojí, jen stojí
nekráčí k nám
když padá nebe a oči slepnou

Čekej do tmy

7. února 2017 v 5:17 | Akumakirei |  Na téma Naruto
"Chchchhcrrrrrrrrrr - mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!"
Cink. Třísk!
"Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!"
"Do haj- Já už tě fakt -!"
PRÁSK!
"Sakra, ne, Akamaru!"
PRÁSK, PRÁSK!
"ZAVOLEJTE SI TOHO PSA!"
"DRŽTE SI TOHO PSA DOMA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!"
"JÁ ZA TO ASI TAK MŮŽU! KOČKY PITOMÝ!" zařval Kiba v pyžamu z okna. "Akamaru, domů!"

Pokácej strom

30. ledna 2017 v 19:28 | Akumakirei |  Experimentální poezie
Mám pokácet strom
co zpupně do výše se tyčí
k ničemu není
- jen všechno ničí -


Vždyť lidem se to příčí!


tvrdí, jak na mě zlobně křičí
a sekeru do ruky tisknou
člověku neumícímu nic
člověku, co jen ničí
a jeho práce se mu příčí.


/

Na kusy

18. ledna 2017 v 12:31 | Akumakirei |  Na téma Naruto
Jak moc věříš ve svůj sen?

Na světě je spousta dnů.
Na světě je spousta lidí.
A dny kráčejí, jeden přes druhý, tlačí se dopředu, jen vpřed, vpřed, poraž toho před sebou, možná tam vpředu něco je a možná není začátek nikde, je jen dlouhý úzký tunel, ve kterém se mačkáme, tiskneme k sobě a nedýcháme.
Možná je tam vpředu někde značka; jen tak zapíchnutá u zdi toho nekonečně pustého tunelu a bílá šipka na oprýskané ceduli ukazuje, že se máme vrátit, zase obrátit a zkusit to druhou stranou. Nejít do tmy Dál.
Jít do tmy Za námi.
A zjistit, že celý svět je jeden velký, nekonečný kruh.
Víš... na světě je spousta...

Továrna na sny

4. ledna 2017 v 1:08 | Akumakirei |  Na téma Naruto
Jak poznáš, že se někdo uvnitř rozpadá?
Foukneš mu do ucha a on odskočí.

"Mami, proč jsi tak unavená? Mami."
"Cože? Ale to se ti jen zdá, broučku. To se ti jen zdá."

Jak najdeš poklad, když nemáš nápovědu?
Nadechneš se větru.

"Mami. Mami. Toho medvídka... nepotřebuju. Mám jich hodně. A jsem už velká."
"Ale vždyť je tak pěkný, zlatíčko, aspoň v pokojíku nebude ostatním medvídkům smutno a poslechnou si nová vyprávění, určitě už od sebe všechno znají. A tátovi by se jistě líbil. Ještě tuhle mašli do vlasů, co říkáš? Líbí se ti? Mně moc."

Kam dál